Jak si vysvětlujete, že v naší ateistické zemi je nejúspěšnější sbírka Tříkrálová, kterou pořádá Charita ČR?

Jak ukázaly povodně, ale i jiné katastrofy v zahraničí, Češi jsou schopni vnímat potřeby druhých, a pokud v tom vidí smysl a transparentnost, jsou připraveni a ochotni pomáhat. To ukazuje, že to s naší společností není tak špatné. Je však třeba hrát fair play a pořadatelé musí mít u lidí důvěru. O to se samozřejmě snažíme i my: máme velice složitou strukturu kontroly záměrů a vyúčtování, chceme být co nejtransparentnější.

Čím tu průhlednost zaručujete?

Celou sbírku kontroluje především ten, kdo ji povoluje, tedy Magistrát hlavního města Prahy. Transparentnosti napomáhá i to, že s námi spolupracují školy, obce i spolky mimo Charitu. Záměry, na které mají být peníze použity, schvaluje nezávislá skupina v každé diecézi, kterou jmenuje biskup. Projekty zveřejňujeme již v prosinci na svých stránkách: www.trikralovasbirka.cz. Velké kouzlo sbírky je také v tom, že zajišťuje potřeby lidí převážně tam, kde žijí. Více než polovina, celých 65 procent, výnosů sbírky se vrací do okresu, v němž byly peníze vybrány.

Lukáš Curylo (43)

Ředitel Charity ČR a 1. náměstek hejtmana Moravskoslezského kraje za KDU-ČSL. Vystudoval Filozofickou fakultu Ostravské univerzity a souběžně Cyrilometodějskou teologickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci.

Vraťme se ještě zpět. Po návštěvě "tří králů" zůstává nade dveřmi nápis C(K)+M+B. Lidé se často domnívají, že jde o jejich iniciály, ale ono to tak není.

Ano. Nápis vychází z latinského Christus mansionem benedicat, což znamená Kristus žehnej tomuto domu. Ve středověku se obnovila tradice přinášet požehnání vánoční radosti domácnostem.

C+M+B+ je zkratka těchto tří slov a ta plus mezi nimi jsou ve skutečnosti tři křížky. Lidová tvořivost pak iniciály upravila na tři jména Kašpar, Melichar a Baltazar. To jsou však fiktivní postavy, protože v Písmu svatém se o nějakých třech králích nikde nedočteme. Zřejmě to byli tři mudrci z východu, kteří donesli dary. Prostí lidé z nich však někdy v raném středověku vytvořili tři krále. Podstatné ale je, že tito mudrcové byli pravděpodobně vzdělaní lidé, kteří skutečně do Betléma putovali. A na tradici − oznámení radostné zvěsti narození Ježíše Krista − je postavena i Tříkrálová sbírka.

Velké kouzlo Tříkrálové sbírky je také v tom, že zajišťuje potřeby lidí převážně tam, kde žijí. Peníze se vrací do míst, kde byly vybrány.

A ze tří mudrců jsou nakonec tři děti.

I to zřejmě vychází ze středověku, kdy děti z chudých rodin chodily o Vánocích po domácnostech a od bohatších dostávaly dary − potraviny, ošacení… Je s tím spojená i pozdější píseň "My tři králové…", s níž děti chodily žebrat.

Dnes se nežebrá, ale hovoříme o největší sbírce u nás.

Jistě, dnes se nežebrá, ale prosí o příspěvek pro lidi, kteří na tom nejsou dobře. To, že děti dnes už nežádají pro sebe, ale pro druhé, dává celé sbírce jiný rozměr. Je to výborná životní zkušenost: dítě musí o něco požádat, aby někomu pomohlo. Dělá to na úkor vlastního volného času a pohodlí. Radost a uspokojení koledníků samotných jsou hlavní motivace, proč nám někteří pomáhají i deset patnáct let.

Získají vaši dobrovolníci ještě něco jiného než dobrý pocit?

Pořádáme pro ně koncert a každý dostane malou upomínku. Na tom všem pracuje celoročně celý tým. Bez sponzorů bychom však za pouhých pět procent, která máme na režii, nebyli schopni sbírku v takovém rozsahu a kvalitě zorganizovat. Sbírka je apolitická a děláme vše pro to, aby i nadále byla. Pomáhá a pomáhat bude konkrétním potřebným lidem, především tam, kam nedosáhne běžný sociální systém.

jarvis_5a3b9f87498e0896559acdbe.jpeg
Foto: Zbyněk Pecák

V loňském roce jste s pomocí 60 tisíc dobrovolníků vybrali více než 100 milionů korun. Letos očekáváte ještě větší zájem. Mohou se k vám hlásit i nevěřící?

Samozřejmě, nemáme žádné omezení. Charita pouze zjišťuje zájem konkrétního dobrovolníka, jeho motivaci. V tom nám velmi pomáhají nejen farnosti, ale i školy. Zájem mají také firmy, které v tom vidí smysl, a posílají své lidi. Jen malé procento tvoří jednotlivci.

Máte jasný klíč, podle něhož poskytujete peníze. Změnila se za těch 17 let struktura potřebných?

Změnila, ale to základní zůstalo: 65 procent se rozdá v místě, 15 procent putuje na krajské diecézní projekty, 10 procent na zahraniční pomoc a pět procent je režie. Schvaluje se několik set případů, vždy podle potřeb lidí v místě, nikdy se to neurčuje shora. Trend je však patrný, a to například hospicové služby a domácí hospicová péče. Ta je stěžejním tématem Charity ČR už 15 let. Lidé chtějí umírat doma a k tomu je potřeba nejen péče zdravotní, ale i sociální, je to o doprovázení umírajícího člověka i celé jeho rodiny. To zatím u nás není dostatečně finančně ošetřeno. A je to velké téma budoucnosti.

Související