Poplatky, jež obce odvádějí finančním institucím za možnost přijímat platební karty, se výrazně liší.
Rozdíl mezi minimálním a maximálním poplatkem činí až dva procentní body. Některé obce hradí z každé platby kartou jedno procento z objemu transakce, jiné odvádějí i více než tři procenta.
Vyplývá to z průzkumu provedeného ministerstvem financí od června do konce srpna. Ministerstvo v něm oslovilo 542 obcí s rozšířenou působností, kde se přijímání karet v posledních letech stále více prosazuje. Odpovědi zaslala zhruba čtvrtina z nich.
"Obce si přijímání platebních karet pochvalují, kritizují však výši poplatků," uvádí v úterý zveřejněná analýza ministerstva.
Průzkum dále ukázal, že výše poplatku většinou nezávisí na tom, kolik peněz lidé obci měsíčně kartou uhradí. Důležitější je spíše to, jak schopné obce jsou při vyjednávání podmínek s bankami. S rostoucím objemem plateb ale rozdíl mezi tím, jak vysoké poplatky jednotlivé obce za přijímání plateb kartou hradí, postupně klesá.
"Pokles však není až k objemu plateb přes jeden milion korun nijak zásadní, existují respondenti, kteří s měsíčním objemem kolem 10 tisíc korun platí poplatek nižší než respondenti s objemem přesahujícím 1,25 milionu korun. I při zcela totožných objemech transakcí se pak poplatky mohou lišit o více než procenta," uvádí analýza. Obce nejčastěji podle průzkumu prostřednictvím platebních karet vyberou 93 tisíc korun měsíčně, průměr činí zhruba 203 tisíc.
Důvodem velkých rozdílů v poplatcích může být podle ministerstva financí například to, že smlouvy, které mají obce uzavřené s bankami, nedostatečně odrážejí výši jejich tržeb. Roli hraje i regulace mezibankovního poplatku, který tvoří část celkového poplatku, jejž obce za přijímání karet hradí. Mezibankovní poplatek inkasuje banka, která vydala kartu, s níž zákazník platil. Od prosince 2015 může mezibankovní poplatek dosahovat nanejvýš 0,2 procenta z hodnoty transakce pro debetní a 0,3 procenta pro kreditní karty. Před regulací se mezibankovní poplatky v Česku pohybovaly v průměru na úrovni jednoho procenta. Cílem této regulace bylo zlevnit platby kartou, a přispět tak k jejich dalšímu rozšíření.
Finální poplatek, který obce stejně jako všichni obchodníci za přijímání plateb kartou platí, však kromě mezibankovního poplatku zahrnuje i poplatek bance nebo společnosti, jež transakci zajišťuje, a také mezinárodním kartovým asociacím Visa a MasterCard.
Aby však obce, podobně jako podnikatelé, mohly z regulace těžit, musely by smlouvu s poskytovatelem služby podle toho upravit. Banky totiž samy od sebe změnu do smluv nepromítaly.
Za další důležitý důvod velkých poplatkových rozdílů mezi obcemi označuje ministerstvo financí jejich nedostatečnou aktivitu při vyjednávání podmínek s bankami. Upozorňuje přitom na nepřehlednost trhu, protože banky ceníky za zajištění možnosti přijímat karty nezveřejňují, a není tak možné větší srovnání.
"Celkově lze říci, že regulace mezibankovních poplatků zřejmě umožnila snížení ceny za přijímání platebních karet. Snížení cen však neprobíhá automaticky a do značné míry je na subjektu přijímajícím platební karty, zda si dokáže snížení finálního poplatku vyjednat," uvádí závěrem analýza.
Naopak velmi pozitivně vyzněl průzkum, pokud jde o podmínky pro získání platebních terminálů. Naprostá většina obcí uvedla, že je mají zapůjčené zdarma a žádný měsíční paušál za to nemusí platit.
