Rumuni, a nikoliv Poláci se stali po minulém týdnu hlavními spojenci francouzského prezidenta Emmanuela Macrona mezi novými zeměmi Evropské unie. Ten při svém turné po střední Evropě chtěl svým voličům, u nichž upadá v nemilost, ukázat, že dokáže východní členy unie přesvědčit o potřebě změnit pravidla pro vyslané (tedy často levnější než domácí) pracovníky. V Salcburku jednal s Rakušany, Čechy a Slováky, jel do Rumunska a do Bulharska. Ostentativně minul Poláky a Maďary.

Rumuni, Češi a Slováci oznámili, že jsou ochotni se domluvit na kompromisu, Bukurešť k tomu přidala dvě nové smlouvy o nákupu francouzských vrtulníků a raket. Výměnou za kompromis by se také Rumunsko mohlo dočkat přijetí do schengenského prostoru. Technicky je připraveno, jde tedy o politické rozhodnutí.

Poláci, kteří si nárokovali privilegovanější vztahy s Paříží, naštvali Francouze tím, jak zrušili nákup francouzských vrtulníků. Macron chce vyjít vstříc voličům, kterým se nelíbí levnější pracovníci z východních zemí, jde na Poláky zostra. Na konci svého turné v bulharské Varně vzkázal do Varšavy vládním konzervativcům, že si "Poláci zaslouží lepší vládu".

Analytik německého think-tanku DGAP Milan Nič tvrdí, že Macron Polsko zahnal ještě více do zákopů v rámci sporů Varšavy s Bruselem, především o stav právního státu.

Polská vláda, která Macrona obvinila, že rozděluje už tak nepříliš pevnou jednotu visegrádské čtyřky, reagovala naoko ostře − a premiérka Szydlová dokonce v angličtině.

Deník Rzeczpospolita ale napsal, že ve skutečnosti se Varšava snaží obnovit nějakou funkční komunikaci s Paříží. Kdyby Macron získal spojence pro změnu pravidel vysílání pracovníků, Polsko by na tom tratilo. Poláci jsou nejpočetnějšími pracovníky v jiných zemích unie (z 1,9 milionu je čtvrt milionu Poláků) a Francie samotná je po Německu jejich druhým největším cílem.

Polská osamocenost v Evropě tak s Macronem dostává další rozměr.