Léčíme hodně, ale umíme i vyléčit?

Na českém zdravotnictví je pozoruhodná jedna věc: nedostatek informací o kvalitě léčby, podle kterých by se mohl pacient jednoduše orientovat.

Aby nebyla mýlka. Statistických údajů, které se týkají zdraví, je dost. Víme dobře, že česká populace je na předních místech ve spotřebě alkoholu, cigaret a v obezitě. Víme také, že se v Česku umírá na nemoci oběhové soustavy a na některé typy zhoubných nádorů v poměru k počtu lidí více než ve většině zemí Evropské unie. Existuje přehled o dostupnosti péče (časté návštěvy doktorů zřejmě patří ke zdejší oblíbené kratochvíli), o výdajích (veřejných i soukromých) na zdravotní péči i o ekonomice jednotlivých nemocnic. Při hlubším pátrání je rovněž zřejmé, že přetrvávají obrovské rozdíly v úmrtnosti v jednotlivých regionech Česka, které ovšem odborníci přisuzují spíše socioekonomickému charakteru krajů (nezaměstnanost, počet nepřizpůsobivých, kteří nedbají na prevenci, apod.) než kvalitě zdravotní péče.