Poslat dítě na tábor a během tří týdnů si s ním vyměnit jen pár dopisů bylo ještě donedávna běžné. Dnes mají ale rodiče problém pustit potomky bez mobilu, řada dětí si zase nedovede představit týden bez Facebooku. Na pouhé pětině táborů děti mobil nepoužívají vůbec, stejný počet to naopak dovoluje bez omezení, uvádí průzkum České rady dětí a mládeže. Na většině táborů jsou mobily povolené v předem stanovenou dobu.

Obejít se bez nich úplně musí děti většinou u skautů či u jiných podobných oddílů, zjistil průzkum mezi 3600 tábory. Na druhou stranu, běžné jsou mobily na komerčních táborech. "Nezakazujeme je, to už by dnes nešlo. Nedoporučujeme, aby si je děti s sebou braly, ale stejně je vozí. Že to není dobře, je samozřejmé," říká Lubomír Kraus, jednatel společnosti Agentura7, pořádající letní tábory s různým zaměřením.

U mladších dětí hovory s rodiči vyvolávají stesk po domově, starší zase prostřednictvím mobilů věčně "visí na Facebooku". "Přináší to i zbytečné komunikační problémy. Stalo se mi, že rodič volal ve dvě ráno, že jeho dítě má teplotu. Místo toho, aby to řeklo vedoucímu, který spal ve vedlejším stanu, zavolalo rodičům," vysvětluje Kraus. Pak se podle něj děti neosamostatní, což býval jeden z důvodů, proč se na tábory jezdilo.

19 procent

letních táborů mobily zakazuje nebo je jejich používání nemožné vzhledem k tomu, že si je děti nemají kde dobít.

 

O trochu snazší situaci mají tábory, které pořádají skauti a oddíly, kam děti chodí celý rok a rodiče se tak s vedoucími dobře znají. Zákaz mobilů jich využívá čtvrtina.

"Je to závislé na tom, jak dobrý program dětem připravíte. Když se zabaví, mobil jim nechybí. Problém bývá jen v případě, kdy se jim stýská po rodičích," říká jeden z vedoucích tábora Radotínského turistického klubu Aleš Procházka.

Na takových tradičních táborech děti mobily nepoužívají často i z prostého důvodu − nemají je kde nabít.

Podle tiskové mluvčí České rady dětí a mládeže Soni Polak je právě čas prázdnin ideální příležitostí k tomu, dát si digitální pauzu.

"Dopřejte dítěti tábor bez mobilu, opravdu ho tam nepotřebuje. Pohltí ho přirozený svět her, zábavy, dobrodružství a hlavně živých − nikoliv virtuálních kamarádů," připomíná Polak.

Kouč a terapeut Aleš Vavřinec, který se problémy s digitalizací života zabývá, zase upozorňuje na to, že závislost na mobilech mají děti okoukanou od dospělých.

"Divíme se, že děti tráví tolik času s mobilem nebo tabletem. Divíme se také, že moc nechodí ven a nejvíce času věnují kamarádům na Facebooku. Děti ale dělají jen to, co umí nejlépe − učí se a přizpůsobují podmínkám. Nemůžeme se proto divit, že nás děti kopírují," upozorňuje.

Také rodiče chtějí často informace o svých dětech pořád. "Když den nedáte na Facebook fotky, hned volají, co děti dělaly a jak to, že tam fotky nejsou," popisuje Kraus. Podle něj už se doba tradičních táborů vytrácí. Komerční provozovatelé nabízejí paintballový, jazykový, počítačový a další specializované tábory, aby děti nalákaly. "Přijde mi, že dnes je tábor spíše rekreace s animačním programem, než že by děti něco samy vytvářely, jak to bývalo dříve," míní Kraus.

Tradiční tábory v lesích, kde se děti učí samostatnosti a podílí se třeba na stavbě, jsou dnes doménou především spolků. Skauti a další oddíly takové tábory pořádají a podle průzkumu z loňského roku je o nich mezi částí rodičů čím dál větší zájem. Takové rodiny chtějí, aby jejich dítě zažilo atmosféru "pravých táborů". Počet míst na nich bývá omezen a děti se na ně dostanou většinou jen tehdy, pokud se na účastní celoroční činnosti oddílu.