Finsko spustilo na začátku roku pilotní projekt základního příjmu. Stejný experiment spouští Kanaďané. Stovkám lidí v kanadské provincii Ontario zamíří každý měsíc na účty od vlády více než tisíc kanadských dolarů "zdarma", zároveň ale přijdou o některé sociální dávky. Bez ohledu na věk, výši příjmů nebo ochotu pracovat.

Kanadský projekt je proti tomu finskému dokonce více než dvojnásobný, co se zdrojů a počtu zapojených domácností týče. Přidat se nově navíc chtějí i v Německu. Obyvatelé Aljašky by si zase raději nechali zvýšit daně, než aby o svou formu základního příjmu přišli.

V Česku se o základním příjmu začíná debatovat. Nikdo ale zatím neví, kolik by to stálo. 

V posledních měsících to vypadá, že myšlenka stará již nejméně několik staletí sestoupila z oblaků utopie. Zcela seriózně o ní hovoří i miliardáři a vizionáři velikosti Elona Muska či Billa Gatese. Základní příjem dokonce považují za nevyhnutelnou revoluci, kterou projdou sociální systémy zemí celého světa.

Zatímco finské průzkumy ukazují, že má základní příjem podporu od dělníků po bohaté, ekonomové už tolik optimističtí nejsou. A nadšení opadá i ve společnosti ve chvíli, kdy se lidé dozvědí, jak výrazně by se musely při zavedení základního příjmu zvýšit daně.

Zůstanou lidé doma?

Finský i kanadský experiment mají odpovědět na základní otázku: Pokud lidé dostanou peníze zdarma, přestanou pracovat? Nebo to v nich naopak probudí kreativního ducha a zbaveni strachu ze ztráty všech prostředků se vrhnou do podnikání?

Základní příjem má nahradit veškeré sociální dávky a zároveň zrušit veškeré sociální odvody. Financování má pak zajistit zvýšení daně z příjmů nebo daně z přidané hodnoty. Existují i mnohem exotičtější návrhy, jakými je například využití emisních povolenek či záporných sazeb na bankovních účtech obyvatel.

Nejčastější formou financování, se kterou počítají i Finové, je daň z příjmů. Je to poměrně intuitivní, současné sociální odvody nejsou ničím jiným. Váže se k tomu ale celá řada problémů. Pokud se daň zvýší příliš, lidé budou zamlčovat své příjmy a někteří z nich se rozhodnou raději nepracovat. To vše musí být vzato v úvahu. Také musí být výše základního příjmu a daně nastaveny tak, aby byl státní rozpočet vyrovnaný. Následující model pro Českou republiku počítá se základním příjmem v této ryzí podobě.

Kolik by to stálo v Česku

V České republice činil v roce 2015 práh chudoby 9901 korun měsíčně, pokud dojde k zavedení základního příjmu, tak se při předpokladu, že se neprojeví žádné zmíněné negativní efekty, bude muset sazba daně z příjmů zvednout z 15 procent na 71 procent. Předpokladem je, že dávku budou ve stejné výši dostávat všichni. Pokud by neměly nárok děti, činila by sazba 59 procent. Kdyby jim byla přiznána jen poloviční dávka, vyšplhala by se sazba na 68 procent.

Naproti tomu využití DPH k financování příjmů má několik výhod. Lidé se této dani vyhnou jen stěží, navíc je univerzální a je neutrální ke konkurenci – platí ji spotřebitelé. Samozřejmě zvýšení této daně by mohlo mít negativní efekt na spotřebu, což je nutné taktéž vzít v úvahu. V případě využití DPH k financování základního příjmu pro všechny by se musely sazby sjednotit při částce 9901 korun na 50 procentech. Pokud by jogurt stál bez daně 10 korun, spotřebitel by na DPH odvedl pět korun místo současných dvou.