Tomáš Startl je matadorem hotelového byznysu. Na vrcholových pozicích se pohybuje přes čtvrt století, posledních deset let řídí čtyřhvězdičkový hotel Perla v Praze na Starém Městě, a je tak v těsné blízkosti nejvytíženějších turistických míst. "Nízkonákladové letecké společnosti a autobusy do Prahy přiváží tisíce nových turistů denně. Někteří z nich pak ale nocují v barech, u kašen, na lavičkách v parcích, pijí levný alkohol v nonstop vietnamských obchodech a hulákají v centru Prahy celé noci. Většině turistů takové chování vadí a nemá nic společného s trvale udržitelným rozvojem turismu, o jaký bychom se měli snažit," říká Startl.

HN: ČSÚ před několika dny potvrdil, že do ubytovacích zařízení v Praze loni přijelo přes šest milionů zahraničních turistů, což je nejvíce v historii. Meziročně to byl nárůst o sedm procent a letos v prvním čtvrtletí bylo tempo růstu šestiprocentní. Jak si vedou hotely v současné době?

Jak říká Ivan Chadima, významný hotelový konzultant, současná doba dělá z každého hoteliéra v Praze mistra světa. Zažíváme rekordní období po všech stránkách. Na rozdíl třeba od Londýna nebo Paříže, kde se kvůli bezpečnostní situaci obsazenost hotelů snižuje a klesají ceny ubytování. Měli bychom být připraveni, stát se může cokoliv. Jako šéf hotelu v Praze jsem zažil dopad teroristických útoků 11. září 2001 a výbuch islandské sopky. Ze dne na den jsme měli hotel prázdný, protože se všichni chtěli dostat jakkoliv a co nejdříve domů. Pak docela dlouho trvalo, než lidé přestali mít strach cestovat.

HN: Takže hoteliéři v Praze jsou “mistři světa“, kteří mají strach?

Spíš bychom se měli snažit, abychom se na vrcholu nějakou dobu udrželi. Podpořit to, co nám turisty přivádí, a zbavit se parazitismu, který našemu oboru škodí. Turismus, to je slepice snášející zlatá vejce, ale nejsem si jistý, že si turistů také tak vážíme. Nízkonákladové letecké společnosti a autobusy do Prahy přiváží tisíce nových turistů denně. Někteří z nich pak ale nocují v barech, u kašen, na lavičkách v parcích, pijí levný alkohol v nonstop vietnamských obchodech a hulákají v centru Prahy celé noci. Většině turistů to vadí a nemá to nic společného s trvale udržitelným rozvojem turismu, o jaký bychom se měli snažit. Tedy to, že Praha bude atraktivní za pět za deset let. A že současný nápor turistů ji nezničí pro budoucí generace. Některé destinace to zažily.

HN: Jaké?

Třeba Bad Gastein. To je bohaté lázeňské město, které dříve patřilo ke špičkovým alpským destinacím. Pak vedle postavili další lázně s velkým wellness zařízením a v Bad Gasteinu udělali závody na snowboardech. Viděl jsem, jak se jezdí celým městem, i po zábradlích a po schodech, do toho duněla tvrdá muzika. To je skutečně v rozporu s představou o lázeňském turismu, a tak jsem tam přestal jezdit. I my v Praze stojíme na křižovatce. Pokud chceme být pro většinu turistů dál atraktivní, neměli bychom přehlížet ten konfliktní zbytek. Už dnes by politici měli chtít od těch, kteří to mají na starosti, řešení. Umím si představit, jak to má místní úřad na Praze 1 složité, když na jedné straně cestovní ruch obchodníky živí a na druhé straně tyhle projevy místním obyvatelům, a tedy jejich voličům, vadí. Myslím, že podnikatelé v cestovním ruchu by měli na řešení víc spolupracovat.

HN: Není pozoruhodné, že v návštěvnosti hotelů padají rekordy, když v Praze bují Airbnb? Jen v Praze 1 je přes aplikaci nabízeno 3500 bytů a v celém městě jde o 11 500 bytů.

Než se úbytek klientů hotelům projeví, může to trvat ještě rok dva. Pokud budou turisté v Airbnb spokojeni, budou to šířit dál a část hotelových klientů pak může jít do levnějšího ubytování přes tuto platformu. Je tu ale i další věc. Ti, kteří dnes takto nemovitosti pronajímají, si musí vyčíslit, jak se jim to bude ekonomicky vyplácet. Ono se to nezdá, ale když dostanete 50 nebo 100 euro za den za pokoj či byt, tak třeba za rok zjistíte, že ho musíte kompletně zrekonstruovat. Anebo přijdete na to, že jako souběh s plným zaměstnáním to nebudete stíhat, protože se nemůžete uvolnit, abyste mohli hostům předávat klíče. Všichni zainteresovaní potřebují nějakou dobu, aby si přínos Airbnb vyhodnotili. Stejně tak politici, kteří tomu vytvářejí nějaký legislativní rámec.

HN: Zatím ani neodhadnete, jak vás to ovlivní?

Zatím vidím, že v mnoha nemovitostech v okolí jsou hosté přes Airbnb, kteří do noci pouští hudbu, a není tam žádná recepce, která by je utišila. Vidím, že jsou často ve stavu, po kterém bych to nechtěl uklízet. Vím, že si často převezme klíče jeden člověk, ale za rohem čeká deset lidí, kteří se různě rozpočítají, kdo tam kdy přijde bydlet a spát. A když si jdete převzít byt, tak je tam tolik odpadků, že tam muselo bydlet opravdu 10 lidí, ač jste poskytl bydlení dvěma osobám. Samozřejmě nejsou takoví všichni a Airbnb má i hodnocení, které na ubytované píší majitelé bytu, což by mělo eliminovat ty, kteří se takto chovají. Je také fajn, že přes Airbnb mohou cestovat lidé, kteří by na to jinak neměli. Třeba když si student na brigádě vydělá na letenku a ubytování ve sdíleném bytě, dřív by za stejnou cenu vyjel maximálně na Lipno.

Tomáš Startl (48)

- Posledních 10 let je generálním ředitelem pražského čtyřhvězdičkového hotelu Perla.

- Studoval na Washington State University, kde v roce 1996 získal bakalářský titul v oblasti hotelového managementu.

- V té době už měl za sebou, jako absolvent Vysoké školy ekonomické, pětileté zkušenosti z pražského hotelu Forum.

- Poté pracoval pro American Express, následně pro pražské hotely Marriotts a Panorama.

- V Praze otevřel hotel Ramada a v Ostravě oživil hotel Imperial. V roce 2007 získal ocenění Asociace hotelů a restaurací ČR Hoteliér roku.

- Hotel Perla je partnerem projektů Světluška a Kavárna POTM, jejichž cílem je podpora nevidomých lidí.

- Získal od Asociace hotelů a restaurací ČR v roce 2015 ocenění Odpovědný hotel roku.

HN: Myslíte si, že část hotelů se může předělat třeba na Airbnb, protože neustojí konkurenci?

Myslím, že Airbnb vykrystalizuje tak, abychom mohli společně existovat. Tlak od místních komunit, majitelů domů a hotelů bude sílit. Asociace hotelů a restaurací má na to pracovní skupinu, je v kontaktu s magistrátem a politiky, ale dosud to nebylo prioritní téma. My se cítíme maličko diskriminováni tím, že si konkurujeme s někým, kdo nemusí dodržovat tolik pravidel jako hoteliéři.

HN: Vydržíte v profesi do důchodu?

Takovou otázku si kladu často. Říká se, že dnes, když student nastoupí někam po škole, tak do 15 či 20 let už ta jeho profese nebude existovat. Ve světě vidíme, že se velice rozšiřují cenové nůžky mezi luxusním ubytováním, kde je recepce, stravování, někdo se stará o květiny a hostům se nabízí široká škála dalších služeb od wellness až po konferenční prostory. A na druhé straně hotely, které si vystačí s minimem pracovní síly, pokoje jsou v nich jako kupé ve vlaku a recepční je zároveň číšníkem a uklízečkou. Ten trend je už patrný například ve Francii, kde se takové jednoduché hotely staví třeba u obchodních areálů. Podle mě v centrech měst zůstanou drahé hotely a levné se přesunou někam na předměstí. Ještě to trochu nabourává současné pojetí hostelů, kde je pár čtyřhvězdičkových pokojů, několik jednoduchých pokojů pro střední střídu a pak noclehárna pro větší počet lidí. A pak rozšiřující se ubytování přes Airbnb.

HN: Neodpověděl jste na otázku…

Víte, když mi z hotelu odjede skupinka podnapilých hostů a nějaký den nám trvá, než to po nich v pokojích dáme do pořádku, říkám si, jestli by nebylo lepší jít pracovat do banky. Třeba v Anglii už Indové převzali většinu hotelů a řídí to tam, protože jsou ochotni tu odvrácenou stranu hoteliérství podstoupit. Hotely se zdají jako bombový byznys a většina našich hostů jsou příjemní a je radost je obsloužit, protože se cítíme být součástí jejich dovolené. To je pro mě pěkný zážitek. Na druhou stranu nikdy nevíte, jaký host to bude.

HN: Jakou máte obsazenost teď a jakou očekáváte ve zbytku letošního roku?

Říká se, že pokud se obsazenost celoročně pohybuje na 66 procentech, je to bod zlomu a hotel je v zisku. Většina pražských hotelů dosahuje celoroční obsazenosti mezi 70 a 80 procenty. Velmi často jsou v sezoně, a zejména v pátek a v sobotu plné až po střechu. Třeba v minulém týdnu se na mě obracelo mnoho přátel, zda bych jim pomohl s ubytováním, když už u nás nemáme volný pokoj, a měli velké problémy něco najít. Výhled na delší období vám moc neřeknu, protože hodně pokojů se prodává na poslední chvíli. To je také jeden ze současných trendů. A my navíc ubytování neprodáváme přes cestovní kanceláře jako kdysi, ale výhradně přes velké portály. Ale jsem optimista a věřím, zájem turistů ještě víc poroste.

HN: Když hotely mají tak vysokou obsazenost, zvýšili jste letos ceny, aby se víc srovnaly s evropskými metropolemi?

Praha je stále levnější než Londýn, Paříž, Vídeň, Barcelona a Madrid, a i v porovnání s Varšavou či Budapeští jsou na tom pražské hotely lépe. Hrajeme si s cenami neustále. Když vám zbývá posledních pár pokojů a nepotřebujete je prodat za každou cenu, tak si samozřejmě dovolíme víc zdražit. Cenové nůžky jsou během roku velmi rozevřené. V lednu či v únoru je u nás cena 50 eur za pokoj, zatímco letos v květnu a začátkem června se vyšplhala až na 140 eur. Ještě nějakou dobu bude trvat, než se ceny srovnají. Zatím to bylo tak, že v Praze s větší poptávkou se vždycky otevřel nějaký nový hotel, a to nám vzalo vítr z plachet. Co vím, tak v západních metropolích je trh více sešněrován, nových hotelů se tam tolik neotvíralo, a tím pádem hoteliéři měli vyšší jistotu poptávky.

HN: Od ukončení intervencí koruna posílila vůči euru o tři procenta. Promítli jste to do cen?

Klienti od nás dostávají nabídky na cenu v eurech. Když bychom to udělali, měli by pocit, že platí víc, než by měli. Těch zhruba 70 haléřů v rozdílu kurzu jde zatím na úkor našich nákladů. Většina hotelů k tomu přistupuje stejně. Drobné zdražení letošních cen spíše vyplývá z loňské vysoké obsazenosti, než že bychom chtěli eliminovat kurzovou ztrátu, jíž od dubna čelíme.