Tuzemské oceláře stále trápí přebytek oceli na světových trzích. Hlavně levná a dotovaná ocel z Číny tlačí ceny dolů a to se odráží i ve výsledcích českých společností. Snahy o uvalení antidumpingových cel se ale zatím míjejí účinkem.

Jen v roce 2016 se ceny ocelových výrobků snížily téměř o osm procent. I kvůli tomu klesly tržby celého sektoru o 5,4 procenta na necelých 80 miliard korun.

I přesto české firmy podle statistik mírně zvýšily svůj zisk před zdaněním na 2,7 miliardy korun. Nezabránil tomu ani růst cen vstupních komodit − energetické uhlí podražilo téměř o 15 procent a železná ruda prakticky na dvojnásobek.

"Za udržení zisku před zdaněním vděčíme optimalizaci nákladů a také nárůstu exportu o 7,9 procenta. České ocelářské firmy v roce 2016 vyvezly přes pět milionů tun oceli," říká Ashok Patil, generální ředitel ArcelorMittal Ostrava. Většina vývozu, celkem 92 procent, přitom směřovala do zemí EU.

Infografika
Infografika Česká ocel

Podle odhadu vývoje oboru v příštích pěti letech, který dnes představí zástupci Ocelářské unie (dříve Hutnictví železa) sdružující patnáct českých ocelářských firem, by se ale situace měla v následujících letech zlepšit. Očekávaný zisk před zdaněním za letošní rok je již kolem pěti miliard korun, za pět let pak sedm miliard. V roce 2022 by se také poprvé za deset let měly tržby sektoru dostat na 93 miliard korun.

Celkově vzrostl v roce 2016 i objem výroby. U surového železa o 3,3 procenta, u surové oceli o 0,8 procenta a u válcovaného materiálu o 6,5 procenta.

Výroba je ale stále daleko za čísly z předkrizových let 2006 a 2007. Celkově tuzemské firmy loni vyrobily jen necelých 4,2 milionu tun surové oceli, tedy necelých 60 procent dřívější produkce.

Zato celosvětová výroba za posledních deset let vzrostla. Může za to hlavně Čína, která i přes zavírání některých nevýdělečných podniků, které vznikly spíše kvůli centrálnímu plánování než reálné poptávce, navýšila za posledních deset let svoji produkci o více než 65 procent na 808 milionů tun oceli ročně. Především kvůli tomu tak nyní převyšuje výrobní kapacita světových oceláren poptávku o astronomických 400 až 500 milionů tun oceli ročně.

I proto se oceláři celé Evropy snaží zabránit tomu, aby Čína získala status tržní ekonomiky. To by znemožnilo uvalování vyšších cel na dovoz oceli, který je podle zástupců z řad ocelářů přímo i nepřímo dotován. Evropská unie status tržní ekonomiky Číně zatím neudělila a ta se kvůli tomu obrátila se stížností na Světovou obchodní organizaci. Spor bude trvat minimálně rok, spíše déle.

Oceláři si ale nestěžují jen na levný čínský dovoz. Vedle toho prý mají oproti konkurenci také výrazně dražší energie − zatímco v USA stojí jedna megawatthodina pro průmyslové podniky okolo 65 dolarů, v Číně je to 130, a v Evropské unii dokonce 150 USD. Dražší energie má jen Japonsko. A jeden další náklad ocelářům pravděpodobně přibude. Zatímco nyní dostávají většinu emisních povolenek zdarma, podle chystané reformy si jich budou muset část kupovat.

Související
Infografika Česká ocel
Newsletter

Byznys podle HN

Nechcete, aby vám uniklo to nejdůležitější?

Pro naše čtenáře připravujeme každý týden newsletter o byznysu a finančních trzích. Stačí zde zadat svůj email a každý pátek od nás dostanete souhrn událostí, které byste neměli minout. A přidáme osobní tipy čtyř osobností newsroomu Hospodářských novin. Píše Martin Jašminský, Luděk Vainert, Luboš Kreč a Petr Kain.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů a zasíláním obchodních sdělení, více informací ZDE. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru