Blake Moret, výkonný ředitel Rockwell Automation, globální jedničky v průmyslové automatizaci, vidí továrny budoucnosti jako místa, kde monotónní fyzickou práci převezmou roboti a "chytré" stroje. Díky průmyslovému internetu věcí - propojení čidel ve strojích s inteligentními řídicími systémy - dokážou firmy snížit výpadky a zlepšit plynulost výroby. Tedy za méně peněz vyrobí více. To ale přinese nové nároky na dělnickou profesi - lidé ve výrobě se budou muset více učit a se samotnou silou svalů si už v továrnách nevystačí.

"Bude těžší rozpoznat dělníka z provozu od manažera, protože oba budou velkou část pracovní doby sledovat nějaké údaje na obrazovce," říká Moret v exkluzivním rozhovoru během slavnostního otevření nového pražského sídla firmy.

HN: Jak byste popsal současnou situaci v oblasti výrobní automatizace?

Co se týče budoucnosti, je dnes v naší oblasti hodně optimismu. V mnoha částech globálního průmyslu, například v těžbě surovin, stejně tak jako v průmyslu, který je bližší retailovým zákazníkům, je stále mnoho příležitostí ke zvýšení efektivity. Průmyslové firmy po celém světě si uvědomují, že mají-li soutěžit s velmi vyspělou globální konkurencí, potřebují pokročilé výrobní procesy, technologie a velmi kvalifikovanou pracovní sílu. Pracovní síla je možná ta nejkritičtější oblast.

HN: Rockwell Automation má aktivity nejen v USA a v Evropě, ale i v Asii. Je nějaký region, kde jsou pro rozvoj automatizace větší příležitosti než jinde?

Velké příležitosti jsou ve všech regionech. V USA vidíme mírný nárůst ve výrobní aktivitě, současná administrativa Donalda Trumpa je hodně optimistická, co se týče vytváření konkurenčního prostředí pro domácí výrobu. V Asii zase narůstá střední třída a to pomáhá spotřebnímu průmyslu - lidé chtějí mít dostatek pitné vody, chtějí si koupit auto, chtějí mít větší výběr potravin. V Evropě se zase vyrábí stroje, které jdou do celého světa… Ale jak vidíte, investujeme i v regionu střední Evropy. Tento měsíc otevíráme naše nová sídla v Praze, v Katovicích a v Karlsruhe. Rosteme tu, protože je pro nás velmi důležité být blízko našim zákazníkům.

HN: Je podle vás reálná naděje na to, aby se výroba vrátila zpět do USA, jak to chce prezident Trump?

Zatím nevidíme moc případů, že by někdo někde zavíral továrny, aby přenesl výrobu do USA. Vidíme spíš firmy, které pozdržely plány na přesun výroby z USA, nebo tyto plány snad dokonce ruší. Také vidíme americké firmy, které mají aktivity po celém světě, že investují v USA, protože spotřebitelská ekonomika je tam stále velmi silná.

HN: Takže nejste přesvědčený, že se nové administrativě podaří vrátit výrobu do USA…

Nevidíme zatím nějaký velký návrat výrobních pracovních míst. Je ale důležité si uvědomit v případě pracovních míst ve výrobě, že když se firmám podaří úspěšně zavést nové technologie a když budou mít vzdělanou pracovní sílu, která s těmito technologiemi bude umět pracovat, jejich byznys bude vzkvétat - budou úspěšnější, dostanou se k většímu podílu na světovém trhu a porostou. A tím budou potřebovat další zaměstnance. Ziskové firmy budou pak investovat do nových oblastí byznysu a to bude vyžadovat další lidi. A pak je tu multiplikační efekt těchto nových pracovních míst.

HN: Pro firmy nejen u nás, ale obecně v celé Evropě je stále větším problémem nedostatek odborníků v oblasti informačních technologií. Jak se na to díváte vy?

Sbližování IT a provozních technologií vyžaduje, aby větší počet pracovníků měl znalosti v oblasti IT. Aby lidé tyto schopnosti měli, aby měli zájem o pozice v oblasti technologií a aby tyto poznatky byli schopni aplikovat ve výrobě, je třeba začít brzy. Je důležité studenty vést k technickým oborům už od raného věku. Máme jistý dluh v tom, jak jsou pracovní pozice ve výrobě vnímány.

Na straně výrobců je zase důležité vytvořit podmínky pro celoživotní vzdělávání zaměstnanců. Bez ohledu na to, jak je daný člověk chytrý a schopný, když opustí školu, musí dostávat další školení během své pracovní kariéry. Pracovní kariéra trvá mnoho let a nelze si vystačit jen s tím, co jste se naučili, když vám bylo dvacet. Ve třiceti musí takový pracovník získat další vzdělání a ve čtyřiceti další, protože zavádění nových technologií je kontinuální proces.

HN: V České republice zaměstnáváte přes sto odborníků, také spolupracujete s ČVUT. Jaký vidíte potenciál českého pracovního trhu?

Studenti, kteří vycházejí z místních technických univerzit, pracují pro úspěšné firmy, české nebo nadnárodní. A aby univerzity mohly velmi úzce spolupracovat s těmito firmami, je třeba přizpůsobovat osnovy požadavkům firem. Partnerství mezi vzdělávacími centry a výrobci pomáhají školám pochopit, koho firmy hledají a jaká mají očekávání. To je zásadní pro vytvoření prospěšného cyklu, ve kterém studenti s těmi správnými dovednostmi opouštějí školy, dostávají se do dobrých firem a tyto firmy jsou pak díky nim úspěšné. Nabírají další lidi v zemích s talentovanou a vzdělanou pracovní silou. A k tomuto v Praze rozhodně dochází.

HN: To, co klientům nabízíte, je vyšší produktivita, rychlejší zavádění nových produktů, kratší výpadky, nižší rizika. Můžete dát nějaký příklad takového řešení?

Třeba monitoring ropných plošin, které jsou v moři u Aljašky. Jsou tam velmi drsné podmínky a přímo na místě nelze mít někoho, kdo je odborník na veškerou instalovanou technologii. My poskytujeme vzdálené monitorování zařízení a tyto informace se pak dostávají do řídicího střediska, které je vzdáleno několik tisíc kilometrů. Když se pak jeden komponent porouchá, normálně by to znamenalo na šest hodin zastavit produkci, aby bylo vůbec možné určit, kde problém je. Ale takto lze pracovat na dálku s inženýry, kteří zanalyzují parametry problému, a tak celá věc může být odstraněna během hodiny.

HN: Jak využíváte prediktivní technologie?

Příkladem je třeba stroj na výrobu papírového kartonu. Proud suroviny, který vchází do výroby papíru, se někdy trochu zesílí. Díky technologii čidel, která jsou v podstatě internetem věcí, je možné určit, který konkrétní motor a které konkrétní ložisko může drhnout a být příčinou změny proudu materiálu. A protože přesně víte, kde problém nastane, můžete zařízení opravit v době standardní kontrolní přestávky.

Naprosto nejúžasnější využití průmyslového internetu věcí je dnes právě v oblasti snížení neplánovaných odstávek. Příklad z tohoto regionu je třeba Kia Motors na Slovensku. Na lince, na které se auta montují, se podařilo díky naší technologii snížit dobu neplánovaných odstávek o 70 procent.    

HN: Konkrétně v České republice ale nejste u některých klientů zapojeni přímo ve výrobním procesu, ale spíš v podpůrných systémech. To to je příklad Unipetrolu. Konkurují vám Siemens nebo Honeywell. Máte strategii, jak tuto konkurenci porazit?

Výchozím bodem pro nás vždy je pečlivě vybrat aplikace, expertizu a technologie, které nám umožní poskytovat klientovi tu nejlepší službu. Řízení procesů v samotném rafinérském provozu je jedna z relativně mála aplikací v průmyslu, které neděláme. Poskytujeme provozní bezpečnost, systémy automatické odstávky a další věci.

HN: Je to proto, že se na to nezaměřujete, nebo proto, že jsou tady nějaké národní preference a zájmy při výběru dodavatelů řešení?

Není pochyb, že existuje i v tomto jistá míra nacionalismu, přítomná v různé míře v různých byznysových oblastech. Ale my si myslíme, že v dlouhodobém pohledu si ty nejlepší firmy nakonec vyberou tu nejlepší kombinaci technologie, expertizy a služby. V konkrétním případě, na který se ptáte, tedy v případě rafinérské výroby, jsme se nezaměřovali na hlavní výrobní proces, ale může přijít den, kdy, buď vzhledem k vnitřnímu vývoji, nebo skrze akvizice jiných firem, se rozhodneme jinak. Ale stále se jedná jen o část celkem velkého trhu.

HN: Jaký typ výrobních zákazníků je tedy pro vás nejvíce zajímavý?

Některé oblasti v energetice jsou pro nás velmi zajímavé, například LNG (zkapalněný zemní plyn, pozn. red.) a jiné části plynárenského a ropného průmyslu. Například v oblasti automatizace terminálů umí Rockwell poskytnout řadu řešení a zaznamenává i velmi pěkný růst. Jiným příkladem by byl monitoring a automatizace plynovodů, ropovodů a čerpacích zařízení.

HN: Jaká je situace ve východní Evropě z hlediska prostoru firem na zlepšení efektivity? Je tento region v této oblasti pozadu?

Nejen mezi jednotlivými regiony, ale i v rámci různých typů průmyslu dochází k pokroku v automatizaci různými rychlostmi. Ve východní Evropě vidíme relativně velkou příležitost poskytovat základní automatizace, ale pokud budou firmy chtít jít dál, další kroky znamenají pospojovat různé části zařízení.

To platí všude, to není jen východoevropské téma. Velká část zařízení, možná trochu méně než 20 procent, je už propojená. To je globální číslo a v průměru bych odhadoval, že toto číslo ve východní Evropě bude možná o něco menší. Takže je tu pro výrobce určitá příležitost se na tuto cestu vydat a začít dělat investice krok po kroku. A k tomu důležitá poznámka: není třeba, aby firma úplně kompletně změnila celý výrobní proces přes noc. To by mohlo přinést nechtěné důsledky.

HN: Takže jaká je vaše rada pro tuzemské firmy? Jak by měly začít?

Naše doporučení je: Určete si hlavní oblasti, ve kterých vidíte příležitost pro zvýšení efektivity. Pak si udělejte pilot, kde si na malém prostoru aplikaci nové technologie vyzkoušíte a pak můžete projekt rozšířit postupně na jiné části výroby.

HN: Není problém také v tom, že často některé firmy nemají ani základní standardizaci procesů? Že mají různé stroje a jejich vzájemnou výkonnost ani neumí poměřovat? Sbírají možná hodně dat, ale vlastně nevědí, co s nimi?

Řekl bych, že je třeba začít ještě o krok dřív. Výrobci většinou vědí, co jsou hlavní důvody jejich odstávek, a tedy i největší příležitost pro zvýšení efektivity. Takže je třeba na chvíli dát technologie stranou a určit si, co jsou ty úplně základní byznysové problémy. To firmě pomůže se zorientovat a podívat se na to, kde jsou příležitosti ve standardizaci procesů, v zavedení nových technologií.

HN: A jaké by měly být ty další kroky?

Je třeba jít hlouběji do stávajících výrobních procesů, tam může někdy přijít vhod i pomoc konzultantských společností. Je třeba se podívat na bezpečnost stávajících strojů nebo na stav sítí. Zjistit například, zda jsou tyto sítě schopny se vypořádat s většími objemy dat, až se nová technologie zavede... Když už máte jasno, co jsou hlavní problémy, je důležité začít v malém. Udělat pilotní projekt, kde lze izolovat některé elementy příčin a následků a kde bude možné jasně spočítat návratnost investice. Pak lze učinit kvalifikovaná rozhodnutí, třeba rozšíření projektu na další linky nebo části provozu.

HN: Otázka automatizace, robotizace a nových technologií je často spojována s dopadem na zaměstnanost. Co to přinese podle vás?

Základní premisou je, že firma, která se zabývá výrobou, se dnes musí vypořádávat s konkurencí z celého světa. Aby mohla konkurovat, potřebuje jak technologie, tak kvalifikované lidi. A jak tyto firmy úspěšně zavádějí technologie, jejich byznys by měl získávat tržní podíl a měly by růst. To znamená nabírání nových lidí. Je bez debaty, že pracovní pozice, které mají velké množství opakovaných činností a u kterých není třeba rozhodování, jsou automatizací ohroženy. Ale obecně nám všechny ty studie ukazují, že zbývá relativně málo pracovních pozic, které jsou čistě tohoto typu. Jsou části práce, včetně třeba mé i vaší, které mohou být automatizovány, ale nemohou být automatizovány úplně. Půjde o to, dát jednotlivým pracovníkům dovednosti právě v oblasti rozhodování a pomoci jim změnit práci tak, aby se mohli soustředit na práci, která zvyšuje produktivitu.

Osobně nemám žádný pevný vzorec, který by říkal, že když zavedete ten a ten způsob automatizace, tolik a tolik pracovních míst zanikne nebo vznikne. Bude to záležet na typu průmyslu - některá odvětví jsou už dnes v automatizaci mnohem dál než jiná. A také bude záležet na tom, ve kterém bodě zrovna daná firma na cestě k automatizaci je.   

HN: Takže souhlasíte, že některé pracovní pozice, zejména v dělnických profesích, prostě zaniknou?

Tyto pracovní pozice se změní. Šéfka IBM Ginni Romettyová přišla s výrazem "new-collar jobs" (v angličtině  "nové límečky, v porovnání s výrazem pro dělnické profese "blue-collar jobs", pozn. red.). To jsou lidé, kteří sice pracují v továrně ve výrobě, ale umí spolupracovat s technologiemi.

HN: Kdo tedy budou ti, kteří vyhrají na trhu práce?

Jedna z těchto skupin by se dala označit jako technici. Jde o velkou skupinu, která v současnosti jen ve Spojených státech představuje několik set tisíc neobsazených míst. To jsou lidé, kteří mají znalost výrobního procesu a zároveň rozumějí technologiím založeným na počítačích přítomných v současném výrobním procesu. To jsou lidé, kteří tyto dvě dovednosti umějí zkombinovat a uplatnit kritické myšlení a rozhodování. Ti z této situace na trhu práce nejvíce vytěží.

HN: Není to tak, že z technologických změn, o kterých mluvíte, budou těžit jen nadnárodní skupiny, které budou mít peníze na rychlé zavádění těchto technologií, zatímco lokální firmy z méně bohatých oblastí budou zaostávat?

Inovace začíná tím, co se děje v mysli člověka. Ať jde o někoho v gigantické korporaci, nebo o člověka z malé firmy, stále platí, že Průmysl 4.0 naopak umožňuje všem férově soutěžit, protože může snížit nákladové výhody postavené jen na pouhé velikosti.

HN: Vidíte jako problém bezpečnost ve světě, kde budou průmyslové provozy propojené velmi složitými sítěmi?

Otázka kybernetických rizik je naprosto reálná. Máme řadu příkladů, kdy průmyslová zařízení v mnoha kritických procesech byla narušena hackery. Se sbližováním informačních technologií a provozních technologií bude mít i v budoucnosti kyberbezpečnost nejvyšší prioritou.    

Jde o to, vytvořit pro hackery co nejtěžší cíle. To vyžaduje rozsáhlou strategii, která začíná koncovými zařízeními, kde je třeba využít digitálních certifikátů, až po zabezpečení sítí, které přenášejí data. A velmi důležitý je lidský faktor, který zahrnuje správu přístupů. Tato práce není nikdy hotova, nikdy nekončí, je třeba ji dělat donekonečna. Nikdy se nedostanete do bodu, kdy jste konečně v bezpečí napořád.

HN: A je vůbec možné, aby průmysl měl takovou míru zabezpečení jako třeba banky? Vždyť i banky byly úspěšným terčem hackerů…

Ano, je to vážná věc. Neexistuje žádný absolutně bezpečný systém, který nemůže být prolomen. Bezpečnost je vždy cesta, proces. Můžeme zákazníkům pomoci určit, kde v danou chvíli jsou, identifikovat nejzranitelnější místa a pak s nimi pracovat na zlepšeních podle seznamu priorit.

HN: Jak bude průmyslová výroba vypadat za deset let? V čem se továrna, která vyrábí třeba potraviny nebo auta, bude lišit od té dnešní?

Tak zaprvé: stále v těch továrnách budou pracovat lidé. A v jejich blízkosti budou roboti, protože součástí toho bude bezpečnost. Roboti budou dělat tu více fyzicky náročnou práci. Procesy se zjednoduší a bude těžší rozpoznat dělníka z provozu od manažera, protože oba budou velkou část pracovní doby sledovat nějaké údaje na obrazovce. Oba budou běžně pracovat s informacemi, od obou se bude chtít, aby využívali schopnost rozhodování spíš než hrubou sílu svalů nebo práci vyžadující málo odbornosti.

HN: Myslíte si, že lidé budou v práci šťastnější?

Myslím, že ano. Budou mít více příležitostí pro kreativitu, budou více rozhodovat. Nebudou osm hodin denně jen používat svaly k tomu, aby přenášeli krabice z jednoho místa na druhé.

Související
Newsletter

Byznys podle HN

Nechcete, aby vám uniklo to nejdůležitější?

Pro naše čtenáře připravujeme každý týden newsletter o byznysu a finančních trzích. Stačí zde zadat svůj email a každý pátek od nás dostanete souhrn událostí, které byste neměli minout. A přidáme osobní tipy čtyř osobností newsroomu Hospodářských novin. Píše Martin Jašminský, Luděk Vainert, Luboš Kreč a Petr Kain.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů a zasíláním obchodních sdělení, více informací ZDE. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru