Přechod německé energetiky od jádra a uhlí k obnovitelným zdrojům (nazývaný také jako "Energiewende") bude trvat až do roku 2050. Šéf německého energetického svazu Stefan Kapferer hovořil s HN o tom, že v německé energetické diskusi začíná převažovat realismus. Z něj může těžit i česká společnost EPH, která loni v Německu koupila uhelné doly a elektrárny.

Energiewende

(neboli obrat v energetice) znamená německou politiku přechodu od energie založené na fosilních a jaderných palivech směrem k energetice založené na obnovitelných zdrojích. Do roku 2050 hodlá Německo vyrábět elektřinu hlavně z větrné, vodní, solární a geotermální energie. Celkově půjde o podíl 60 procent zelené energie v roce 2050. Dalším pilířem energetického obratu jsou energetické úspory a snižování spotřeby elektřiny.

Cílem Energiewende je snížit emise skleníkových plynů, k nimž se Německo zavázalo na klimatické konferenci v Paříži. Německo chce jejich podíl oproti roku 1990 snížit minimálně o 80 procent.

Na Energiewende se německá vláda shodla v roce 2010. Důležitým krokem byla novela zákona o obnovitelných zdrojích, která platí od roku 2012. Viditelným důsledkem Energiewende bude, že Německo do roku 2022 vyřadí svoje jaderné elektrárny. Největším problémem energetického obratu je síťová infrastruktura a nedostatečné propojení mezi severem Německa, kde jsou rozsáhlé větrné mořské parky, a jihem země.

Je Energiewende ideologie, nebo ekonomická příležitost?

Na začátku byla Energiewende politické rozhodnutí. Obnovitelné zdroje jsou ale v posledních letech ekonomicky stále efektivnější. Každoročně klesá cena elektřiny z větrných a solárních elektráren, hodně nízká byla teď cena ve Skandinávii u tendrů z větrných farem na moři. Pokud jde o Německo, musíme být z hlediska nákladů více efektivní než v předchozích letech.

Jak mám rozumět nedávnému vyjádření Christopha Schmidta, který řídí radu ekonomických expertů při německé vládě, že Německo udělalo při Energiewende řadu chyb? Mluví zároveň o nákladech 840 miliard eur, které jsou prý i pro Německo neúnosné.

Německo se moc zaměřilo na to, jak vysoký má podíl energie z obnovitelných zdrojů. Pokud bereme vážně Pařížskou klimatickou dohodu, jsou zelené zdroje nutností. Ale není to pouze o nich. Důležité jsou i investice do energetické účinnosti a nových technologií, stejně jako do energetické infrastruktury. V Německu jsme se nezaměřili na nejlevnější způsob, jak snížit emise skleníkových plynů. A to musíme změnit.

A co těch 840 miliard eur nákladů?

I tradiční energetika vyžaduje miliardové investice. Nelze říct, že na jedné straně je 840 miliard eur za Energiewende a druhé straně nula.

Kde jsou podle vás slabiny Energiewende?

Nedokázali jsme propojit dva různé procesy. Byli jsme hodně úspěšní ve zvyšování podílu obnovitelných zdrojů, méně už v rozšiřování infrastruktury, která by tuto energii přepravila ze severu na jih (většina větrných farem je na severu Německa – pozn. red.). To byl i důvod pro stále větší diskusi s kolegy z Česka a Polska. Právě tak nejsme stejně úspěšní v rozvoji skladovacích kapacit. Prostě vzato, někde je třeba zpomalit a jinde přidat.

Kde je hlavně potřeba přidat?

Určitě v rozvoji infrastruktury, to je pro Německo největší výzva. Jsou nutné také další inovace, hlavně v oblasti digitalizace a skladovacích kapacit.

Vy jste byl náměstkem na spolkovém ministerstvu hospodářství. Tedy přímo u formování německé energetické politiky. K jakému názorovému proudu jste patřil?

Vždycky jsem zastával názor, že na trhu s obnovitelnými zdroji je potřeba větší konkurence. Tehdy se v Německu vedla velká diskuse, jak snížit náklady na nově instalovanou kapacitu z těchto zdrojů. Teď v Německu zavádíme systém aukcí, což je snadný způsob, jak snížení nákladů dosáhnout. O tohle jsem se zajímal, i když jsem byl ve funkci.

Jaké je rozložení sil v Německu v názoru na Energiewende?

Veřejnost proměnu německé energetiky výrazně podporuje. Lidé akceptují i vyšší ceny za elektřinu, které jsou s tím spojené. Proto má smysl zamyslet se nad tím, jak tuto změnu zajistit s co největší efektivitou. V Německu možná není naprostý konsenzus o Energiewende, ale určitě existuje při snižování emisí skleníkových plynů. Už jsme je snížili o 28 procent, ale to nestačí. Musíme přemýšlet nad tím, jaký bude další krok. Obrovský potenciál pro snížení emisí v Německu je třeba v teplárenství, protože třetina veškerého vytápění je starší než dvacet let. Tady je možné výrazně snižovat emise, a to s poměrně malými investicemi.

Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře

Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.
Newsletter

Byznys podle HN

Nechcete, aby vám uniklo to nejdůležitější?

Pro naše čtenáře připravujeme každý týden newsletter o byznysu a finančních trzích. Stačí zde zadat svůj email a každý pátek od nás dostanete souhrn událostí, které byste neměli minout. A přidáme osobní tipy čtyř osobností newsroomu Hospodářských novin. Píše Martin Jašminský, Luděk Vainert, Luboš Kreč a Petr Kain.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů a zasíláním obchodních sdělení, více informací ZDE. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru