Snad každý start-up sní o tom, aby o něm napsali na TechCrunch. Do zelených barev laděný blog totiž patří k nejčtenějším médiím věnujícím se současnému technologickému byznysu. Jeho šéfredaktor pro Evropu novinář Mike Butcher přijel minulý týden jako speciální host přednášet na Demo Days startupového akcelerátoru StartupYard. České startupové prostředí podle něj od jeho poslední návštěvy vyspělo a už mu chybí jenom velká mezinárodní konference.

Kdybyste měl po svojí návštěvě napsat článek o české startupové scéně, jaký byste mu zvolil titulek?

Bylo by to něco v tom duchu, že se Praha vyvinula v pořádný startupový ekosystém. Poprvé jsem ji navštívil zhruba před pěti lety a za tu dobu zdejší startupové prostřední urazilo kus cesty. Tehdy nikdo příliš nevěděl, co vlastně dělá, ale dnes už lidé dovedou lépe uchopit, kam by celý ekosystém měl směřovat.

Prahu potkalo vlastně to, co i jiná evropská města. Dříve se stávalo, že v nějaké zemi zazářily dva nebo tři start-upy, ale pak už jim jejich země neměla co nabídnout, tak z ní třeba odešly. Chyběli lidé, chyběli investoři. Teď je všude v Evropě běžné, že zakladatelé start-upů zůstávají i ve svých zemích, protože si mohou najmout talentovanější lidí a mají přístup k více penězům v rizikových fondech nebo akcelerátorech.

Budoucnost pražské startupové scény tedy vidíte optimisticky?

Rozhodně. Vždycky jsem se vlastně podivoval nad tím, proč se Praha nestala vetším startupovým centrem už dříve. Jednak leží na užitečném místě v centru Evropy, z něhož se snadno lze dostat do větších evropských měst, a jednak je Praha, ale vlastně i celé Česko, vhodným mostem mezi západní a východní Evropou. Oproti zemím více na východě tu lidé uvažují západněji, ale stále si udržuje spojení s východními zeměmi.

Co by Praze pomohlo, aby se tímto centrem někdy stala?

Myslím, že by Praze prospělo uspořádat mezinárodní konferenci. To by zdejší prostředí nepochybně "nakoplo". Touto cestou na sebe upozornila i ostatní města jako Berlín, Paříž, Stockholm, Madrid nebo Barcelona.

Mike Butcher

Pochází z Velké Británie. V současné době působí jako šéfredaktor zpravodajského serveru TechCrunch pro Evropu, jednoho z nejčtenějších světových blogů o technologickém byznysu. Psal i pro tradiční tištěná média. S jeho články se setkali čtenáři listů The Financial Times, The Guardian, The Times, The Daily Telegraph nebo The New Statesman. Dění v technologií pravidelně komentuje na BBC News, Sky News nebo Channel 4.

Jak ale může být konference, na které lidé většinou jenom mluví, nějak užitečná?

Jakmile uspořádáte mezinárodní konferenci, dostanete se na mezinárodní mapu. Myslím, že k tomu nakonec stejně dospějete. Koneckonců, Praha je krásné město, takže se sem každý bude chtít podívat. Můžete se tak stát zmíněným mostem mezi východem a západem. Ten tu teď postrádáme. Zkouší to třeba Vídeň, ale ta se mi zdá příliš uzavřená. Takže tu možnost Praha rozhodně má.

Kdyby chtěl český podnikatel založit start-up, měl by se rovnou vypravit do Spojených států?

Podnikatelé z menších zemí mají výhodu, že působí na malém trhu s vlastním jazykem, kde si mohou produkt otestovat. Tak třeba Spotify leželo zpočátku dva až tři roky naprosto mimo mezinárodní pozornost, ale jakmile proniklo do zahraničí, ukázalo se, že mají fantastický produkt. A to díky tomu, že měli čas vychytat všechny nedostatky a problémy na malém domácím trhu.

Většina lidí říká, že byste měli hned mířit na globální trh. Myslím, že ale vůbec není od věci si vše nejdřív vyzkoušet v menším měřítku. Samozřejmě ale záleží na typu produktu.

Nepřijde vám, že se někdy o start-upech píše jako o společnostech, za kterými je jenom úspěch a nic jiného?

Ano, ale musíte si uvědomit, že jako podnikatel prostě musíte věřit tomu, co děláte. Což vyžaduje, abyste byl trochu blázen, protože šance uspět nejsou tak velké. Pak je tu ale druhá stránka, a to jak mluvit o svých selháních. V Silicon Valley se naučili neúspěchy přijímat a otevřeně o nich hovořit. V americké kultuře to berou jako formu katarze. Ale tedy v Evropě máme pocit, že žijeme v jedné malé vesničce a jakmile se nám něco nepodaří, tak se to všichni dozví a nás společenský život tím v podstatě skončí. Tak o průšvizích radši mlčíme.

K podnikání tak trochu patří říkat, že je všechno úžasné a nejlepší. Abyste vůbec začali, tak musíte mít notnou dávku optimismu. Když ale přijde malér, tak se k němu prostě musíte postavit čelem, přiznat si, kde se stala chyba, poučit se z ní a pokračovat dál.

Někomu, kdo se příliš nezajímá o technologie, může současný startupový boom připadat trochu přehnaný. Nemá vlastně pravdu?

Spousta nových technologií na začátku vypadá jako hračka, ale pak se ukáže, že jsou užitečné. Když se objevil Snapchat, každý si myslel, že jde jenom o takovou blbůstku. Kdo potřebuje aplikaci na posílání krátkých videí nebo fotek, které se za pár vteřin smažou? Zní to jako hloupost. A jestliže se pohybujete mimo technologický svět a sem tam zaslechnete o podnikatelích, kteří získali miliony dolarů na něco, co vám přijde naprosto nepodstatné, rozumím tomu, že start-upy budete považovat za hloupé. Ale ve většina případů existuje reálný nápad, který řeší nějaký problém, ačkoliv může být třeba hůře viditelný.

Jak ale v záplavě start-upů poznat, který za to stojí?

Na TechCrunch píšeme tolik o financování start-upů, protože jde o jednu z cest, jak zjistit, jestli za to ta firma stojí. Když investor podnikateli věnuje deset milionů dolarů, zpravidla tomu předcházely měsíce důkladného zkoumání celého záměru, produktu a jejho potenciálu na trhu. Rozhodně to nefunguje tak, že vstoupíte do místnosti, řeknete si o deset milionů dolarů a okamžitě je dostanete.

Nicméně někdy se o start-upech mluví skepticky. V této souvislosti se například zmiňuje, že jde o podobnou internetovou bublinu jako z roku 2001.

Dnes tu žádná bublina není, protože lidé přišli na to, jak s technologiemi pracovat. Jsou tu a v nejbližší době jen tak neodejdou. Vlastně už vůbec nikdy neodejdou. Přijde mi smutné, když tradiční média píšou o start-upech skepticky. Spíš by je měla podporovat, koneckonců start-upy tvoří nová pracovní místa.

Některé start-upy ale vyvíjejí technologie, které přece mohou někoho o pracovní místo připravit.

To je mýtus. Většina technologických start-upů vytváří nová pracovní místa, která dosud neexistovala. Dneska každá matka může odvézt děti do školky, stát se řidičkou Uberu a přivydělat si další peníze, což má ekonomický dopad. Rozumím kritice týkající se umělé inteligence a automatizace. To se ale týká velkých výrobních společností, třeba automobilek. Tyto společnosti nakonec lidi připraví o místa, protože svou výrobu zautomatizují. Ale před tím se těžko můžeme ubránit, protože už jsme vypustili džina z lahve.

Zakladatelé start-upů nejsou ti, koho bychom měli kritizovat za budoucnost trhu práce. Jde spíše o líné politiky, kteří si nejsou ochotni připustit, jak technologie ovlivní budoucnost. Nyní jsme naopak svědky odmítání toho nového a touze vrátit se k tomu starému. Podívejte se na Donalda Trumpa, když říká, že se musí podporovat hornictví. Kdo ale tuto práci bude v budoucnosti vykonávat? Nejspíš přece roboti. Lidé tuhle práci dělat nebudou, ani Mexičané. Takže bychom se spíš měli bavit o tom, jak technologie změní společnost a jak se na to připravit.