Od začátku ledna nabízí IKEA přímo ve svých prostorách bazar s vlastním použitým zbožím. Když se zákazníkovi nábytek po čase přestane líbit nebo ho poškodí, nabídne jej řetězci k výkupu. Ten nábytek opraví, zalakuje šrámy nebo vymění celý poškozený díl a za výkupní cenu ho v druhém kole prodává dál.

„Neděláme to kvůli zisku. Chceme zákazníkům nabídnout servis a také dát nábytku druhý život. Chceme ukázat, že použité věci není třeba vyhazovat. Má to ekologický rozměr,“ říká Vladimír Víšek, manažer pro udržitelný rozvoj IKEA pro Česko, Slovensko a Maďarsko.

 

HN: Proč jste se rozhodli spustit projekt Druhý život nábytku? Chcete konkurovat různým internetovým IKEA bazarům?
Vnímáme trend mezi zákazníky, že si chtějí nejen kupovat nový nábytek, ale mají potřebu se také zbavit starého. Buď ho chtějí přeprodat dál nebo ho ekologicky zlikvidovat, a my jsme jim chtěli vyjít vstříc. Služba Druhý život nábytku je prozatím pilotně pouze v IKEA Zličín. Pokud má zákazník doma nepotřebný nábytek IKEA, přijde k nám na web, produkt stučně popíše a nahraje jeho fotky včetně ukázek, kde jsou poškození, oděrky a podobně.

Kolegové v obchodním domě řeknou, za jakou cenu mohou nábytek vykoupit a pokud zákazník souhlasí,buď může produkt přivézt do obchodního domu sám, nebo mu zajistíme svoz. To už je placená služba za 300 korun po celé Praze a Středních Čechách. Zajímavostí je, že pro svoz využíváme takzvanou reverzní logistiku, tedy auta, která rozváží nový nábytek našim zákazníkům, vytěžujeme i na cestě zpátky právě svozem toho bazarového. D

Důležité je, že my ten nábytek prodáváme za stejnou cenu, za jakou jsme jej vykoupili, nic si nepřirážíme. Prodávající dostává voucher v hodnotě smluvené výkupní ceny na nové produkty. Tahle služba není navržená tak, aby konkurovala online bazarům, ale spíš jsme chtěli vyjít vstříc zákazníkům, kteří u nás nakupují pravidelně. Víme, že kolikrát bojovali s tím, když si koupí něco nového, co udělat s tím starým kouskem.

HN: Je ale spousta možností na Facebooku nebo na Aukru, kde lze bazarový nábytek IKEA získat.
Je určitá cílová skupina lidí, kteří chtějí vědět, kolik za nábytek dostanou a už se nestarat o prodej. Prodej garantujeme my. Zákazníka už nemusí zajímat, kdy a jestli ten nábytek reálně prodáme. Peníze má jisté.

HN: Jaký je zatím o Druhý život nábytku zájem?
Když jsme tu službu připravovali, čekali jsme jednotky nabídek denně. Překvapil nás ale mnohem větší zájem zákazníků, v řádu desítek kusů denně. Za prvních sedm dní od spuštění služby jsme dostali víc jak sto nabídek od zákazníků. Nejrychleji se jeden produkt prodal za čtyři minuty, kolegové ho ani nestačili označit cenovkou. Průměrně produkt v obchodním domě zůstane dva dny.

Překvapil nás zájem nejen od lidí, kteří použité produkty nabízejí, ale také těch, kteří je kupují. Prodává se to v koutku se zlevněným zbožím, tedy například tam, kde se prodávají věci z výstavy obchodního domu nebo kde se prodává zboží, které bylo poškozené při přepravě. Tyhle produkty jsou ale označeny speciální visačkou, aby zákazník viděl, že je to už od někoho jiného. Poslední reakce od zákazníků byla velmi pozitivní. My na všechny tyto bazarovné produkty dáváme roční záruku a jsme schopni zaručit bezpečnost a hygienický standard výrobků.

HN: Je nějaký limit, co se týká poškození nebo opotřebení věci, kterou se člověk chystá u vás prodat?
Jen co se týká bezpečnosti. Nesmí to ohrožovat spotřebitele. Ale i to jsou věci, které kolegové umějí do velké míry řešit. Kdybych měl říct, co se děje za oponou: v tom koutku se zlevněným zbožím máme oddělení Recovery, tedy obnovy. Je to dílna, kde kolegové dokáží opravit 90 % poškozených výrobků, které se tam dostanou, zbytek jde na ekologickou likvidaci, tedy do recyklace.

Kolegové tam třeba mají obrovskou zásobu náhradních dílů. Dám příklad: pokud se při přepravě poškodí noha židle, kolegové mají náhradní, kterou přimontují a produkt se může prodat dál. Výrazně tak redukujeme odpad, který by musel vzniknout, kdybychom tu židli prostě jen odepsali.

HN: IKEA si zakládá na své image „zelené firmy“, která dává důraz na udržitelnost. Snažíte se nějak omezovat obaly při prodeji vašeho zboží?
Samozřejmostí u nás je, že všechno naše zboží balíme do plochých krabic, které se dají v autě naskládat těsně na sebe, takže takříkajíc nevozíme vzduch. Jinak minulý rok jsme úplně opustili polystyren, který se těžko recykluje a je založený na fosilních materiálech. Ročně to za celou IKEA dělá redukci 8 000 tun polystyrenu. Přešli jsme také na přírodní vlákna papíru, kartony jsou ve tvaru medového plástu, jsou plně recyklovatelné a ekologické.

HN: Ta služba Druhý život nábytku přišla jako nápad české pobočky, nebo je to nějaký širší koncept celé IKEA?
Už to funguje v Belgii, pilotují to také ve Španělsku a teď se přidává Česká republika. Pokud o službu bude zájem, jakože vidíme, že je, tak bychom to rádi rozšířili do všech obchodních domů v Česku. Celkově se IKEA velmi soustředí na princip circular economy, tedy oběhového hospodářství. Jinými slovy, produkovat co nejméně odpadu a nechat věci, ať se vracejí zpátky do služby lidem.

Zaměřujeme se na tři hlavní oblasti: prodlužování životnosti nábytku a opravování nábytku. Rádi bychom zákazníkům pomáhali a vzdělávali je v tom, jak výrobky udržovat, aby jim déle vydržely. Třeba u určitého druhu kuchyňské linky je třeba ji po jisté době používání znova přelakovat, aby déle vydržela. Pokud si koupíte bambusové prkénko na krájení zeleniny, tak před použitím doporučujeme ho na 24 hodin potřít kuchyňským olejem. Prkénko se zakonzervuje a teprve pak se doporučuje ho používat. Prostě chceme, aby zákazníci věděli, jak se o výrobky starat, aby prodloužili jejich životnost. Chceme také pomáhat zákazníkům s opravami výrobků po záruční době.

HN: Co ještě do tohoto konceptu patří?
Další oblastí, na kterou se zaměříme, je pronajímat a sdílet. Vnímáme od určitého typu zákazníků, že ne každý chce hned investovat do nového vybavení. Může se třeba jednat o startupy, které nevědí, jestli budou nebo nebudou úspěšné nebo o skupinu studentů, kteří přijdou do Prahy na vysokou školu a nevědí, jestli tu budou tři roky nebo půl roku. Tak se chceme podívat, jestli je možné jim nábytek do budoucna pronajímat.

Dělali jsme třeba projekt se studenty VŠE, kteří mají nově předmět Management udržitelnosti a podle jejich průzkumu, který dělali mezi sebou, by je sdílení nábytku velmi zajímalo. Třetí oblastí je zpětný odběr a prodej, což je právě služba Druhý život nábytku. Ale i když si chcete koupit třeba nový gauč a zbavit se starého, který není IKEA, zajistíme jeho ekologickou likvidaci. Do budoucna bychom chtěli cenné materiály, které ve starých výrobcích jsou, znova použít v naší výrobě. Jako IKEA máme cíl, že do roku 2020 bude veškeré dřevo, které používáme, bude pouze FSC certifikované (z šetrně obhospodařovaných lesů, pozn. red.) nebo recyklované.

HN: A to ještě neděláte?
Teď jsme na 61 procentech dřeva s certifikátem FSC nebo recyklovaného dřeva. Do konce roku 2020 chceme vyrábět 100% pouze z dřeva získaného udržitelným způsobem. Celkově se bude IKEA velmi soustředit na princip oběhové ekonomiky, protože věříme, že je to správná cesta. Nechceme vyrábět jen jednotlivé ekologické výrobky, díváme se na celou řadu kritérií u všech našich výrobků a sledujeme, jestli splňují principy udržitelnosti. Pokud ne, tak se něco v tom procesu výrobu musí změnit, nebo ten produkt vypustíme z našeho sortimentu. Teď udržitelné produkty představují 55 % našeho prodeje, do roku 2020 to bude 90 % prodeje. Máme tedy ambiciozní plány, nechceme vytvářet jenom zelené řady. Důležitá je pro nás také nízká cena. Nechceme, aby si zákazník musel za ekologické produkty připlácet, ale aby byly dostupné pro všechny.

HN: Jaké konkrétní udržitelné výrobky prodáváte už teď?
Například vázu vyrobenou ze zbytků skla, které vzniklo při výrobě jiného našeho produktu. Nebo polštáře, jejichž náplň je z recyklovaného plastu, ručně šitý koberec z vláken, která zbyla při výrobě povlečení nebo příborník z bambusového dřeva. Bambus velmi rychle roste, až metr za den, takže je to rychle obnovitelná surovina. Z vodního hyacintu, což je plevel, který ucpává vodní toky, zase vyrábíme prostírání nebo květináče.

HN: Jak moc čeští zákazníci slyší na to, že je nějaký výrobek ekologický, zajímá je to?
Zajímá. Nás zákazníci hodně vnímají jako firmu, která je ekologická a o to větší nároky na nás kladou. Třeba nám píší: Jste velmi ekologická firma, a proto mě překvapilo...My to ale vnímáme jako pozitivní znamení. Netvrdíme, že jsme dokonalí, ale chceme se zlepšovat. Takže ano, české zákazníky to zajímá, ale většina není ochotna si za ekologický výrobek připlatit. Proto také říkáme, že udržitelnost by neměla být luxus pro pár lidí, ale dostupná pro všechny.

HN: Jak jsou na tom Češi se zájmem o ekologické výrobky třeba v porovnání s Maďary nebo Slováky?
Dělali jsme si průzkum mezi 500 domácnostmi v každém z těchto regionů a ptali jsme se jich, jak vnímají produkty, které jsou ekologicky vyrobené. Dvě třetiny řekly, že je vnímají jako lepší produkty oproti těm běžným. Ale celá čtvrtina automaticky předpokládá, že ty produkty budou dražší. Když porovnáme Česko, Slovensko a Maďarsko, tak Češi jsou asi nejvíc takoví pragmatičtí. Ptali jsme se: když byste si koupili výrobek, který vám doma ušetří – například LED žárovku pro úsporu energie - co bude ta hlavní motivace? Budou to peníze, bude to životní prostředí nebo obojí? V Česku 31 % domácností řeklo, že hlavní motivací jsou pouze peníze. Kdežto třeba v Maďarsku domácností, které to dělají jenom pro peníze, bylo pouhých 22 %. Vidíme to i v jiných průzkumech, že Maďaři jsou k životnímu prostředí daleko vnímavější než Češi.

Související