Sociální demokraté připravují progresivní daně pro obyvatele i firmy. Předseda Poslanecké sněmovny a místopředseda ČSSD Jan Hamáček se odchodu investorů neobává. V zahraničí jsou na to prý zvyklí. "Pokud chceme kvalitní infrastrukturu a vzdělané zaměstnance a chceme, aby bezchybně fungoval stát, musíme to také zaplatit," říká v rozhovoru pro HN. Strana také zvažuje, že bude v blížících se volbách lákat mladé lidi na bezúročné půjčky.
Hamáček působí i jako odborný mluvčí ČSSD pro obranu. Podle něj chybí ministerstvu obrany vedenému Martinem Stropnickým (ANO) vůle bouchnout do stolu a říci, jak to bude s nákupem techniky. "A pokud jde o Generální štáb, armáda se velmi často není schopna shodnout na tom, co vlastně potřebuje," říká Hamáček s tím, že by se měla armáda inspirovat v zahraničí a nevymýšlet speciální řešení.
Avizovali jste, že se zaměříte na klasické levicové voliče, tedy především zaměstnance, seniory, rodiče s dětmi, lidi v obtížnější sociální situaci. Na čem pracujete právě teď?
Nyní pracujeme na reformě daní. Jsme přesvědčeni, že je potřeba zreformovat daňový systém, aby daně byly spravedlivější.
Takže nižší daně chudším a větší bohatším...
Chceme se vrátit k tomu, co funguje v řadě zemí Evropy, a to je progresivní daň jak u fyzických, tak právnických osob. My chceme lidem s nejnižšími příjmy, jak fyzickým osobám, tak podnikatelům, daně snížit, aby ti, kteří mají nízké příjmy, platili méně. V případě fyzických osob by bylo zavedeno více daňových pásem, s vyšší sazbou pro ty, kteří mají nejvyšší příjmy. O tom samém uvažujeme i u právnických osob. A samozřejmě chceme vrátit do hry koncept sektorové daně, která by se pravděpodobně týkala bankovnictví.
Tušíte už, jaké byste navrhovali sazby?
Nechci hovořit o konkrétních sazbách, o těch zatím v ČSSD diskutujeme.
Neobáváte se, že zvýšení daní mohlo odradit či odlákat z České republiky například investory?
To je právě otázka velmi citlivého nastavení sazeb. Proto teď nechci hovořit o detailech. Ale já jsem přesvědčený, pokud se bavíme o růstu sazeb pro ty, kteří mají největší zisky a platili by více na daních, že to nebude nějaká zásadní otázka, podle které by se rozhodovali, zda zůstat u nás. Investoři z vyspělých států EU ví, že v těchto zemích jsou daně vyšší než u nás, a v celé řadě těchto států platí daňová progrese. Takže to je něco, co znají z domova. Oni spíš stojí o kvalifikovanou pracovní sílu, infrastrukturu a fungující stát. To všechno ale něco stojí. Takže, pokud chceme kvalitní infrastrukturu a vzdělané zaměstnance a chceme, aby bezchybně fungoval stát, musíme to také zaplatit.
ČSSD chystá také program pro mladé rodiny. Je už možné poodhalit, s čím konkrétně chcete přijít?
Myslím, že jim musíme nabídnout nějaký ucelený koncept podpory. Diskutujeme o tom, jestli nepřijít s něčím, jako byly bezúročné půjčky. To je určitě věc, která by jim pomohla ve chvíli, kdy zakládají rodiny. Kromě toho je tady celá obrovská oblast bydlení, protože to si také zaslouží konkrétní návrhy.
Jaké?
Mnoho mladých rodin vstupuje do života s velkým zatížením kvůli hypotékám, a tím pádem velkým splátkám. Což navíc omezuje mobilitu pracovní síly. Ukazuje se, že můžou být lokality, třeba Praha, kde ani dva průměrné příjmy nemusí stačit na to, aby rodina dosáhla na hypotéku. Proto v ČSSD debatujeme o podpoře družstevního bydlení, popřípadě nájemního bydlení. V případě nájemního bych se inspiroval v Rakousku, kde tento koncept funguje a je celosvětově dávaný za příklad.
Kdy přijdete s konkrétními návrhy?
Musíme to celé připravit tak, aby to bylo srozumitelné a aby to také vycházelo ekonomicky. Musíme například u půjček říci, kdo je bude poskytovat, za jakých podmínek a komu.
Kdy lidé uslyší už zcela konkrétní návrhy?
Už nyní máme základní představu, ale musíme to dotáhnout do konce. Chceme najednou představit celý koncept s konkrétními čísly, sazbami, výnosy a náklady. Dojde k tomu v dohledné době, možná ještě do sjezdu nebo krátce po něm.
Pokud jde o vaše vyjádření, zdá se mi, že stále více kritizujete ministerstvo obrany...
Vzhledem k tomu, že jsem odborný mluvčí ČSSD pro obranu, tak se soustředím hlavně na fungování ministerstva obrany. A není to tak, že bych jen kritizoval, jsem například rád, že se podařilo najít dohodu na tom, že budeme navyšovat výdaje na obranu. To je do jisté míry unikátní, taková vůle podporovat obranyschopnost země tady dlouho chyběla. Je to i zásluha ČSSD a premiéra Sobotky. Jsem tedy rád, že rostou peníze na obranu, a jsem rád, že se ministerstvo snaží neopakovat chyby z minulosti, kdy docházelo za dřívějšího vedení ke skandálům při nákupu techniky a vybavení.
Přesto jste začal vystupovat hlavně s kritikou, podle vás ministerstvo nezvládá velké nákupy...
Znepokojuje mě fakt, že ministerstvo obrany přes zvýšené finanční prostředky není schopno za tyto peníze pořídit nutné vybavení. Do určité míry tak promarňuje možnost modernizovat armádu a hlavně umazat deficit z minulosti. Když jsem chystal program ČSSD, měl jsem analýzy, že deficit na technice je přibližně 100 miliard korun.
Co podle vás ministerstvo především nezvládá?
Jsem rád, že se podařilo uzavřít kontrakt na 3D radary, že vojáci dostali nové pěchotní zbraně, že dostávají nové nákladní automobily. Nicméně velké modernizační projekty se zásadně nikam nepohnuly.
Které?
Nijak zásadně se nepohnul nákup víceúčelových vrtulníků, nikam se nepohnula debata o přezbrojení sedmé mechanizované brigády, tedy náhrada za zastaralá bojová vozidla pěchoty. Velký deficit je v protivzdušné obraně, kdy musíme nahrazovat zastaralý sovětský systém, otázkou je i kondice našeho letectva a dělostřelectva. To jsou všechno velké modernizační projekty a u nich mi chybí trochu více odvahy na straně ministerstva obrany. Projekty se stále odsouvají a žádné řešení na obzoru není.
Je to podle vás chyba ministra obrany Martina Stropnického?
Z toho, že na ministerstvu došlo opakovaně k personálním změnám, lze dovodit, že ti, kteří dnes dělají armádní akvizice, nejsou ti, kteří je dělali v době, kdy tam pan ministr nastupoval. Takže já myslím, že ani on není spokojený s tempem, jaké tam je. Pokud ale není ministerstvo schopno peníze čerpat, tak stojí za úvahu vytvořit například nějaký národní fond pro vyzbrojování. V něm by se nevyčerpané peníze daly soustřeďovat a ve chvíli, kdy bude možné techniku nakoupit, by se využily tyto rezervní prostředky třeba i na velké nákupy do desítek miliard.
Proč se ale nedaří peníze čerpat, v čem je problém?
Mám pocit, že na ministerstvu obrany chybí odvaha či vůle bouchnout do stolu a říci, jak to s nákupem techniky bude. A pokud jde o Generální štáb, armáda se velmi často není schopna shodnout na tom, co vlastně potřebuje. Například o víceúčelových vrtulnících jsem viděl několik analýz, které hovořily o tom, jaký typ vrtulníku armáda potřebuje, a každá ta analýza byla jiná. Armáda není zřejmě schopná říci, co přesně potřebuje.
Odvaha a vůle chybí podle vás samotnému ministrovi? Co dělá špatně?
Ministr by měl tlačit armádu k tomu, aby jasně řekla, co chce, a možná by měl omezit počet připomínkových míst, protože třeba k vrtulníkům se na Generálním štábu vyjadřuje skoro každý. A co člověk, to názor. Odkázal bych na zkušenost armády USA po vietnamské válce, kdy nebyla v nejlepší kondici. Když řešili, jak dál, jedna z prvních věcí byla, že si vytipovali klíčové projekty z hlediska techniky a kolem nich armádu stavěli. Toto v naší armádě není, nemáme vyjasněno, jaká chceme děla, obrněné transportéry, vozidla pěchoty nebo vrtulníky.
A jaká by měla být?
Nemusíme všechno vymýšlet u nás. Jsem přesvědčený, že pokud je nějaký zbraňový systém zavedený například v německé či britské armádě, tak si vyberme jeden z nich a nevytvářejme žádnou českou cestu.
Pan ministr o sobě často říká, že je úspěšný ministr, za kterého nebyly žádné aféry...
Pokud je kritériem počet skandálů, tak v tom je samozřejmě úspěšný, protože skutečně žádné nebyly. Stejně tak byl úspěšný v tom, že se podařilo dotáhnout do konce zásadní změnu legislativy, a obrovský kus práce se udělal také kolem aktivních záloh. Ale pokud je kritériem snižování deficitu na technice armády, už není tolik úspěšný ministr. Protože žádný zásadní modernizační projekt nebyl dotažen do konce.
