Zatímco jiní lidé umírají doma nebo v lékařské péči, vážně nemocní bezdomovci nyní běžně umírají na ulici.

"A to je hodně nelidské," obhajuje nový projekt speciálního zařízení pro dlouhodobě či fatálně nemocné lidi bez přístřeší zástupkyně ředitele Centra sociálních služeb Praha Ludmila Tomešová.

Projekt připravuje centrum ve spolupráci s hlavním městem. Tento "dům se zvláštním režimem" má sloužit třiceti bezdomovcům jako místo, kde se mohou dlouhodobě léčit nebo důstojně zemřít, pokud jim lékaři nedokážou pomoci. "Hledáme budovu, kde by město mohlo zařízení otevřít," řekl pražský radní Daniel Hodek (ČSSD).

To, že radnice s hledáním spěchá, zdůraznila Tomešová, když na otázku, kdy by domov mohl fungovat, odpověděla: "Včera bylo pozdě." Provoz domova má stát 6,5 milionu ročně.

Nejen Praha, Česko obecně se poměrně složitě vyrovnává s hospicovou péčí. Chybí totiž zákon, který by nastavil její pravidla. Na nové legislativě aktuálně pracuje ministerstvo zdravotnictví.

Všeobecná zdravotní pojišťovna rozjela pilotní projekt hospicové péče, jejíž podpory využilo dosud 327 lidí.

4,5 tisíce

bezdomovců žije podle posledních odhadů v Praze. Podle analýzy je v ohrožení ztráty domova až deset tisíc domácností.

Praha nechce připravovanému domovu primárně říkat hospic pro bezdomovce, přestože si sociální pracovníci uvědomují, že pro mnohé klienty to bude místo, kde stráví poslední týdny, měsíce, někteří možná i roky života.

Nonstop o ně podle projektu mají pečovat zdravotní sestry, které pacientům podají léky nebo jim zajistí speciální výživu, kterou budou potřebovat.

Problém, který nyní Praha řeší, je způsoben několika faktory. Bezdomovci, kteří se na ulici dostali v devadesátých letech, přichází do věku, kdy se potýkají jako jiná část populace s vážnými chorobami.

Ale kvůli životnímu stylu, časté absenci dokladů, někdy i neschopnosti jednat s úřady nezapadají do systému zdravotní péče.

"Neumí si vyřídit příspěvek na péči, některá zařízení je nechtějí přijímat, většinou nemohou doložit příjem, takže nemohou žádat o důchod nebo ho mají v minimální výši," vysvětloval Hodek.

Podle něj se sociální pracovníci metropole setkávají s bezdomovci, kteří trpí nemocemi srdce, dýchacích cest i onkologickými chorobami. Když se jejich stav akutně zhorší, pečují o ně v nemocnicích. Ale jen krátkodobě, trvalá péče chybí.

V praxi se azylové domy snaží alespoň v některých případech suplovat práci léčeben a hospiců. "Azylové domy, noclehárny a další organizace si takto nemocné bezdomovce předávají," popsala Tomešová, jak systém funguje dnes. Praha sice už jedno speciální centrum má, avšak pobyt zde je omezený na tři týdny. Nejčastěji se tu tedy doléčují lidé propuštění z nemocnice nebo ti, kteří potřebují vyležet třeba angínu či dobrat antibiotika.