Přes 80 procent produkce vyváží Česká republika do zemí Evropské unie. Téměř třetinu pak reprezentuje export do Německa. Němci vlastní v Česku téměř devět tisíc firem a německé společnosti, zejména z automobilového průmyslu, včetně jejich subdodavatelů, tvoří zdravou část tuzemské ekonomiky.

Pravděpodobnost, že český manažer přijde do styku se zahraničním kolegou Němcem, je tím pádem velmi vysoká. Nemusí se přitom vždy jednat o setkání podřízeného s nadřízeným. Mnohem častěji jde o kontakt s obchodním partnerem anebo kolegou z německé mateřské společnosti.

Jak jsme tedy vnímáni německými kolegy? Především nerozlišujeme pracovní a osobní život v pracovním prostředí, odmítáme (hierarchické) struktury, vyhýbáme se konfliktu, máme kolísavou sebejistotu a zálibu v improvizaci.

Otázka konfliktů si přitom zaslouží více pozornosti. Na západ od našich hranic je konflikt vnímán jako možnost efektivní, v krátkém čase provedená katarze problému, která v konečném důsledku prospívá nalezení vhodného řešení. V našich končinách je konflikt naopak často vnímán jako osobní útok proti dobře zamýšlenému nápadu nebo aktivitě. Češi mají jen výjimečnou schopnost rozlišovat a odděleně posuzovat konflikt v práci pouze jako věc profesní a oprostit se od roviny osobní. Němcům konflikt tolik nevadí. Jsou neustále "sachlich" − věcní bez ohledu na osobní pocity. Problém má být analyzován, vysvětlen a vyřešen, bez ohledu na osobní stránku věci.

Zahraniční kolegové se většinou rovnou dohodnou na plánu dalšího postupu, tento je pak akceptován a prováděn všemi stranami, bez ohledu na to, kdo zaujímal jaký postoj před vyskytnutím se daného problému. V Česku se často dovyjednává, znovu se téma otevírá, jako by nemělo mít konce. Roli hrají také zájmy určitých "zájmových" skupin.

Druhým nejsilněji komentovaným standardem byla česká záliba v improvizaci. V očích Němců je improvizace v podstatě až poslední možnost, krajní řešení způsobené nepřipraveností, neodborností a špatným naplánováním. Pro Čecha je naopak improvizace uměním, profesionální kvalitou, na kterou jsme hrdí, protože ji umíme a máme dovedenou k dokonalosti staletími. A je to přece také naše největší konkurenční výhoda, zejména vůči Němcům.

Vysvětlení tohoto "fenoménu" musíme hledat v širších historických souvislostech a obecné zkušenosti českého národa. V průběhu staletí jsme byli národem, kterého se ze všech světových stran zmocňovaly národy silnější, bohatší a mocnější. Pro přežití byl tedy vždy nutný rychlý úsudek, nalezení chytrého řešení v krátkém časovém úseku.

Přesto ve výzkumu na úrovni vyššího vedení byla improvizace hodnocena německými kolegy jako pozitivní vlastnost, kterou s přibývající dobou strávenou v České republice začali postupně obdivovat. Zejména když selhal původní plán.

Co si z toho můžeme odnést pro budoucí spolupráci s německými partnery, kolegy nebo nadřízenými? Pokud chcete uspět, zpracujte strukturovanou prezentaci vámi navrhovaného řešení a projednejte ji dopředu se všemi zájmovými skupinami. Jste-li o svém řešení skálopevně přesvědčeni, se svým německým kolegou se klidně (věcně) pohádejte. On to ocení. A večer s ním velmi pravděpodobně vyrazíte i na pivo, protože si ten dnešek nebude brát osobně.

Související
Newsletter

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Zadejte Vaši e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily na stránkách Hospodářských novin. Těšit se můžete na komentáře Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, kardiologa Josefa Veselky a dalších. Výběr pro vás připravuje šéfeditor iHNed.cz Jan Kubita.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů a zasíláním obchodních sdělení, více informací ZDE. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru