Před pěti lety si jistý americký programátor koupil přes internet dvě pizzy za 10 tisíc bitcoinů. Kdyby je dnes prodal, získal by více než 150 milionů korun. Příběh, který zní téměř neuvěřitelně, se ale s trochou neskromnosti dal předvídat. Bitcoin totiž při bližším zkoumání není jen hračkou pro spekulanty, ale sofistikovaným způsobem přenosu vzácných digitálních informací po síti.

S nástupem internetu bylo okamžitě jasné, že ho lze využít k platebnímu styku. A velké banky internet využívat skutečně začaly. Postupně ale také vznikaly řady alternativních měn nebo metod, jak přenášet hodnotnou informaci skrze počítačovou síť. Většina těchto projektů však ztroskotala na skutečnosti, že k zajištění vzácnosti přenášené informace potřebovala centrum. Stručně řečeno, někdo musel kontrolovat, zda si uživatelé netisknou nové peníze. Přidat si nulu není na počítači příliš obtížné.

V roce 2009 spustil anonymní tvůrce Satoshi Nakamoto síť, která centrum nepotřebuje. Bitcoin je P2P (peer-to-peer, od člověka k člověku) síť, kde k ověřování správnosti transakce, tedy zda někdo nepodvádí, dochází decentralizovaně. Každý uživatel bitcoinové sítě může využít své výpočetní kapacity a ověřovat transakce. Tak lze odhalit podvody a zároveň není potřeba centrální správy.

Aby měl uživatel motivaci zapojit svou výpočetní kapacitu a utrácet za elektřinu, dostává za ověřování transakcí odměnu. Vedle dobrovolného poplatku získá přibližně každých deset minut jeden z ověřujících nově vytvořené bitcoiny. Nejprve jich bylo 50, posléze 25, dnes již jen 12,5 a pravidelně se tato suma bude snižovat na polovinu až k nule. Celkem tak bude v oběhu 21 milionů bitcoinů, dělitelných na mnohem menší jednotky.

Zajímavým ekonomickým důsledkem pak je, že omezená peněžní zásoba znemožňuje jakoukoliv aktivní monetární politiku. V současném systému privilegovaných komerčních bank postavených kolem centrální banky jsou oproti tomu peníze vytvářeny v naprosté většině z nově poskytnutých úvěrů. Inflace nových peněz pak vede k růstu cen. Ve světě bitcoinu ceny mohou růst pouze v reakci na změny poptávek či nabídek, nikoliv zásahem centrální banky.

Ekonomové se po staletí přou, zda je pro ekonomický růst vhodnější peněžní systém plně krytý podkladovým aktivem, jako je bitcoin, částečně krytý, jako tomu bylo u zlata, nebo nekrytý ničím, jako je tomu dnes. Zatímco probíhají akademické debaty, Satoshi Nakamoto spustil experiment, který může ukázat více než tisíce knih.

A i kdybychom nechtěli omezenou peněžní zásobu, není problém vytvořit kryptoměny s předem danou měnovou inflací. Několik takových již vzniklo, ale žádná z nich v konkurenci s ostatními neuspěla. Možná uspěje, ale je téměř nemožné si představit, že by mohla přežít kryptoměna, kde si pár vyvolených ponechá možnost zasahovat do množství peněz.

Bitcoin a další kryptoměny mají za sebou po několika letech existence nejen bezkonkurenční růst, ale i řadu problémů. Krádeže, bankroty burz a jiné negativní události však vždy vedly jen k lepšímu zabezpečení a inovacím. Pokud tento vývoj nezastaví neuvážená regulace ze strany státu, budeme svědky jednoho z nejzajímavějších peněžních experimentů historie.

Související
Newsletter

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Zadejte Vaši e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily na stránkách Hospodářských novin. Těšit se můžete na komentáře Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, kardiologa Josefa Veselky a dalších. Výběr pro vás připravuje šéfeditor iHNed.cz Jan Kubita.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů a zasíláním obchodních sdělení, více informací ZDE. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru