Karuselové podvody zneužívají systému, jakým je vybírána daň z přidané hodnoty (DPH). Je to daň uvalená na spotřebu zboží a služeb, která ve výsledku zatěžuje spotřebitele, ale odvádí ji dodavatelé. V distribučním řetězci fakturují dodavatelé spolu s cenou za prodané zboží či službu i DPH. Tuto daň musí odvést státu, ale zároveň od ní mohou odečíst daň zaplacenou v ceně svých nákupů. Tak odvádí každý článek řetězce jen daň ze své přidané hodnoty.

Tento princip byl dosud považován za výhodu. Daň je placena postupně a stát nemusí spoléhat na maloobchodníka, který celou daň vybere z prodeje konečnému spotřebiteli. DPH se tak stala významným zdrojem veřejných rozpočtů. Nepoctivci však tento systém využívají ve svůj prospěch. Řetězový podvod je založen na tom, že jeden z dodavatelů v řetězci sice vyinkasuje od svého odběratele daň, ale nikdy ji státu neodvede. Odběratel si však zaplacenou daň nárokuje, čímž stát vyplácí daň, kterou nikdy neobdržel, a dostává se tak do ztráty.

Karuselový řetězec nekončí u spotřebitele, ale u původního dodavatele a zahrnuje i přeshraniční transakce. Tento druh podvodu se rozšířil po zavedení jednotného trhu EU. Mimo jiné využívá osvobození přeshraniční dodávky. Zboží je nejdřív dovezeno z jiného členského státu, následně je přeprodáváno v řetězci, v němž takzvaný "missing trader" neodvede daň, a nakonec je dodáno zpět do původního členského státu. S normálním podnikáním tyto dodávky nemají nic společného, jsou uskutečňovány jen kvůli daňovému podvodu. Obrovské nebezpečí karuselových podvodů vyplývá z toho, že nejsou objemově omezeny skutečnou poptávkou po daném zboží. Při podvodu na dani z příjmů podnikatel zatají svůj zisk a nepřizná daň z realizovaných obchodů. Jeho daňový únik je tedy omezen množstvím zboží nebo služeb, které od něj zákazníci reálně nakoupili. Avšak karuseloví podvodníci mohou prodávat zboží v libovolném množství a krást peníze státu neomezeně.

Účinným nástrojem proti karuselovým podvodům by byl všeobecný přenos daňové povinnosti na odběratele. Zamezil by situacím, kdy podvodník vyinkasuje od svého odběratele DPH, kterou pak státu neodvede. Stát by přestal fungovat jako platební zprostředkovatel, jenž u většiny transakcí v ekonomice pouze přeposílá daň odvedenou mu dodavatelem zpět odběrateli, který ji nárokuje. Ušetřilo by to administrativu s prověřováním všech transakcí v řetězci. Správci daně by se soustředili na prodej konečnému spotřebiteli, při kterém by byla DPH reálně vybrána. Šlo by o revoluční změnu systému a takové změny se těžko prosazují. Česká republika ji loni navrhovala na půdě orgánů EU, ale setkala se s odporem většiny členských států. Nyní se o to pokouší znovu.

Evropská komise jde však jiným směrem, připravila takzvaný VAT Action Plan s definitivním režimem DPH pro přeshraniční transakce. Vrací se ke standardnímu zdanění přeshraniční dodávky dodavatelem. I tento postup by mohl zamezit karuselovým podvodům, ale vyžadoval by daleko intenzivnější spolupráci mezi členskými státy. Stát dodavatele by musel převést daň vybranou z přeshraniční dodávky do státu odběratele, aby mohla být vrácena odběrateli. Necháme se tedy překvapit, jaké řešení karuselových podvodů bude nakonec přijato.