Na koho se kření ksicht brexichtu?

Britský deník The Sun vyšel v pondělí s "titulkou", na které bylo napsáno BeLeave in Britain. Je to slovní hříčka: slovo leave znamená odejít, ale když to přečtete nahlas, zní to stejně, jako kdyby se řeklo Věřte v Británii. Titulkářský majstrštyk musí ocenit zejména ti v médiích, kteří vědí, jak je těžké vymyslet a do pár písmen vtěsnat úderný nadpis, který čtenáře nejen přiláká k četbě, ale zároveň i něco zásadního sdělí. I titulek tohoto textu je takovým pokusem, nepochybně ale méně povedeným.

Brexit se nachází týden před svým rozuzlením. V zásadě stále platí, že jde o emoce versus rozum. Kromě bulvárního The Sun je hlavním mediálním vlajkonošem odchodu z EU londýnský deník The Daily Telegraph. Včera tam třeba vyšel názorový text, v němž autor Philip Johnston vzpomíná na své reportérské začátky, kdy v roce 1990 pokrýval summit EU v Římě. Premiérka Margaret Thatcherová tam neuspěla se svou snahou vytlačit debatu o zavedení společné měny mimo program. Podle Johnstona ji převálcoval triumvirát Helmuta Kohla, Francoise Mitterranda a tehdejšího šéfa Evropské komise Jacquese Delorse. "Od toho okamžiku mi bylo jasné, že instituce, do níž jsme vstoupili s nadějí, že ovlivníme její rozvoj v souladu s našimi národními zájmy, si bude dělat, co chce, nehledě na britský odpor," podotýká Johnston ufňukaně. Copak snad někdo mohl vstupovat do EU s představou, že si v ní bude moct vždy všechno prosadit?