Pro mnohé návštěvníky zabláceného prostoru ve Vysočanech to bylo v roce 2004 naplnění životního snu. Na svůj první pražský koncert přijel sir Paul McCartney. Zítra se mohou zasnít znovu. Po dvanácti letech se britský hudebník do Prahy vrací.

V O2 areně vystoupí pouhé dva dny před svými čtyřiasedmdesátými narozeninami v rámci turné One on One, složeného z 39 koncertů v Evropě, Severní a Jižní Americe.

Paul McCartney je pravděpodobně nejvýznamnější žijící osobností současné populární hudby. Syn liverpoolského hasiče se stal v roce 1960 členem místní pětičlenné party, která si říkala Beatles a vyvolala dosud nepřekonanou mánii. Díky hezké tvářičce se baskytarista McCartney stal jedním z prvních sex symbolů v historii rocku.

V Beatles byl ale větší potenciál než jen role teenagerských idolů. V polovině šedesátých let se skupina postavila do čela právě probíhající hudební revoluce, která navždy změnila tvář moderní hudby.

McCartney nebyl tak velký radikál jako jeho kamarád John Lennon, ale k vývoji skupiny přispěl svou schopností přetvářet tradiční hudební styly v neobvykle barevné, často poetické hudební vize.

Jeho romantická Yesterday za doprovodu akustické kytary se stala jednou z nejslavnějších písní 20. století. Inspiraci čerpal hlavně ze začátků rock'n'rollu. Miloval také období kabaretů, a jak se před čtyřmi roky ukázalo, písně se učil skládat na amerických standardech třicátých let. Věnoval jim nostalgicky okouzlující album Kisses on the Bottom.

Po rozpadu Beatles, který prožívala celá zeměkoule, se McCartney vydal na sólovou dráhu. S doprovodem skupiny Wings nebo se studiovými muzikanty natočil jen v sedmdesátých letech devět alb, na kterých najdeme 22 skladeb, jež můžeme označit za celosvětové hity.

Jeho záběr byl ale mnohem širší. V následujících letech kromě dalších sólových desek vytvořil také několik alb pod různými pseudonymy, ať už jako Percy Thrillington nebo s mladšími muzikanty pod hlavičkou The Fireman.

McCartney se příležitostně věnoval i komponování vážné hudby. Vydal pět desek s orchestrálními kompozicemi. Po chudších devadesátých letech se rozmáchl k současné sérii alb, z nichž sice nepocházejí velké hity, ale každé z nich je vnímáno jako silné dílo. Platí to především o poslední desce New z roku 2013.

Tento týden vychází ve dvou- a čtyřalbové variaci kompilace Pure McCartney, která pokrývá pětačtyřicetiletou sólovou dráhu nejtvořivějšího z Beatles. Je to příběh o tom, jak si umělec zůstal věrný. Po celou dobu ho provází pozoruhodná konzistentnost. Mnohé ze současných písní mohly klidně vzniknout v sedmdesátých letech a naopak.

Výběr podtrhuje pestrost McCartneyho tvorby, úctu ke kořenům populární hudby a rock'n'rollu zvláště, lehkost a muzikantský humor, kterým jeho desky oplývají. Kompilace není prvoplánově zaměřená na hity, takže vyniknou i někdy potlačované, ale krásné songy jako Mrs. Vanderbilt nebo Dance Tonight, které McCartney rád hraje na koncertech.

Řada písní z této kompilace zazní i na pražském vystoupení. Někdy dává vysloužilý Beatle k dobru i efektní sérii starých rock'n'rollů, ale příznivci se obvykle nejvíce těší na blok největších hitů, které napsal pro Beatles. Většina písní slavné skupiny je sice podepsaná dvojicí Lennon/McCartney, ale skládali je společně snad jen v prvních dvou nebo třech letech existence kapely. Pak už šlo jen o formální označení.

Košatý autorský rukopis Paula McCartneyho je proti Lennonově snaze o úspornost tak výrazný, že není těžké je určit. Padesátiletý odstup písním dodává úsměvný nadhled, pro nějž jsou McCartneyho vystoupení považována za jeden z vrcholů toho, co lze v éře putovních koncertních cirkusů vidět.