Dvěma předmluvami, které k jeho sbírce básní napsal bývalý tiskový mluvčí běloruského prezidenta Alexandra Lukašenka, orámoval své autorské čtení v Praze ukrajinský básník píšící pod pseudonymem Váno Krueger.
Letos třicetiletý doktorand politologie, jenž během konání veletrhu Svět knihy hovořil v kavárně Fra, ve svých básních kritizuje a dekonstruuje mýty, zvyky či způsoby přemýšlení, které na Ukrajině přežívají z časů Sovětského svazu. Kvůli této metodě byl Krueger označen za takzvaného nekrokomunistu.
„V tom pojmu je obsažena určitá má koketerie, kterou nedokázal odhalit nikdo jiný než Oleksandr Feduta, běloruský literární kritik a předseda volebního štábu Alexandra Lukašenka během prvních demokratických voleb v Bělorusku roku 1994, který byl později na dva roky Lukašenkovým tiskovým mluvčím,“ vysvětlil Krueger.
Feduta nicméně od běloruského prezidenta v polovině 90. let odešel. Roku 2010 už šéfoval volebnímu štábu opozičního běloruského kandidáta na prezidenta Vladimira Nekľajeva, za což v totalitním Bělorusku později skončil v žaláři.
„Ještě než se ale dostal do vězení, napsal úvodní slovo k mé básnické sbírce Poslední Leninův polibek a celé roky čekal, až kniha vyjde,“ řekl Krueger o sbírce, kterou prý začal psát už v roce 2007, vyšla ale teprve o osm let později.
Čtenáři se s ní tak seznámili teprve poté, co na Ukrajině proběhla revoluce nazývaná podle kyjevského náměstí Majdan. „Když měla jít sbírka konečně do tisku, Feduta připsal ještě úvodní slovo ke svému původnímu úvodnímu slovu,“ vysvětlil Krueger.
Následně přečetl právě tuto předmluvu, v níž někdejší Lukašenkův poradce upozorňuje, jak byly Kruegerovy básně nadčasové.
„Nedopouštěl se dekonstrukce starého období, konstruoval období nové. Zkrátka potřeboval ty hořící pneumatiky na Hruševského ulici,“ napsal Feduta v narážce na ulici nedaleko od kyjevského Majdanu, kde se během revoluce odehrály střety demonstrantů s policií. „Krueger potřeboval tuto historickou událost, na jejímž pozadí se sám vnímal jako prorok.“
Krueger v Praze přečetl třináct básní z knihy Poslední Leninův polibek, které se takřka všechny dotýkají ideologie Sovětského svazu či jiných komunistických režimů typu Severní Koreje.
Jedna z básní se například jmenuje Slunce za Pchjongjangem, druhá vypráví o zakladateli ruské Čeky Felixu Dzeržinském a třetí začíná obrazem smrtelně nemocného Jurije Andropova, v první polovině 80. let generálního tajemníka Ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu.
„Další báseň odpovídá na otázku, zda se nekrokomunismu může dostat odpovídajícího přijetí i v českém prostředí,“ prohlásil Krueger předtím, než přečetl báseň týkající se osmnáctileté sovětské partyzánky Zoji Kosmoděmjanské. Ta během druhé světové války podnikla několik diverzních akcí, než byla zajata a umučena nacisty.
„Ačkoliv z ní sovětský režim později vytvořil hrdinku, její role byla kontroverzní. Podpalovala domy vesničanům, aby Němci neměli kde nocovat, a tím realizovala Stalinovu politiku spálené země a škodila svým krajanům,“ prohlásil Krueger.
Autorský večer ve Fra na přeskáčku moderovali a tlumočili čeští ukrajinisté Alexej Sevruk a Miroslav Tomek. Druhý z nich označil Kruegera za „bohéma a neodmyslitelnou postavu ukrajinských literárních festivalů“, která se Ukrajině snaží pomoci vyrovnat se se svou minulostí.
Kruegerovu básnickou sbírku Poslední Leninův polibek brzy v českém překladu vydá nakladatelství Fra.
