Juncker se řídí svým heslem: Je čas lhát

Kdyby se udělovala evropská cena za sebereflexi roku, předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker by neměl mít konkurenta. Po tragickém výsledku referenda v Nizozemsku a v předvečer ještě potenciálně mnohem ničivějšího plebiscitu v Británii zkrabatil čelo a sebekriticky prohlásil, že eurokomisaři zasahují do příliš mnoha oblastí soukromého života Evropanů. Bylo by skvělé, kdyby to předseda Juncker myslel upřímně. Ale bohužel máme všechny důvody si myslet, že jde jen o dobře promyšlené prohlášení, které má podpořit prounijní tábor v Británii. Mnohem spíš je to s Junckerem tak jako vždy: "Když je to vážné, musíte začít lhát," abychom citovali neopatrný Junckerův výrok z doby nejhlubší řecké krize v roce 2011.

A vážné to skutečně je. Rostoucí euroskepticismus už nelze v Evropě odvrátit tradičním spojenectvím proevropských frakcí socialistů, lidovců a liberálů. Že je něco špatně, možná ani tak nenaznačuje záchvat protiunijních referend tohoto roku, ale mnohem více včerejší symbolické setkání německého exkancléře Helmuta Kohla a maďarského premiéra Viktora Orbána. Co může být větší ranou do vazu, než když Kohl − největší žijící symbol spojené mírové Evropy − hodí vidle do migrační politiky Angely Merkelové a sedne si vedle "přítele" Orbána? Nejprotřelejší politik Bruselu Juncker to chápe, ale už mu nedochází, že on sám je součástí problému. Svůj život zasvětil tlaku na federalizaci Evropy, protože to bylo v zájmu malého Lucemburska. Abychom použili jiný z jeho bonmotů, po odmítnutí evropské ústavní smlouvy Francouzi: "Když to bude ano, znamená to ,Jedeme dál', když ne, tak ,Pokračujeme'."