Stát potřebuje od osob výdělečně činných vybírat větší inkaso daní. Na druhou stranu se bojí do armády 900 tisíc živnostníků radikálně říznout. Proto hází nejrůznější klacky pod nohy, až se dotyčný poohlédne po slušném živobytí v zaměstnaneckém poměru. Živnostníci se nyní především zabývají včasným podáním daně z příjmů, ale někde vzadu stále číhá i zánovní kontrolní hlášení pro ty, kdo platí DPH. Bývalý šéf berňáku Jiří Žežulka říká, že kontrolní hlášení nemělo být tažením proti živnostníkům, ale nastrčeným firmám:
"Za svoji kariéru jsem neviděl, že by se osoba, která má svůj majetek a ekonomické zázemí, zapojila do karuselového obchodu." Každá příležitost potrápit OSVČ se ale hodí. Správný český živnostník má právo si vydělávat, ale také by měl u toho náležitě trpět.
A tak trpí. Kontrolní hlášení, které se poprvé podávalo v únoru, se vyznačovalo drakonickými pokutami a neschopností živnostníků formulář vyplnit správně. Jakmile to přece jen zvládli, je nyní čas pro daň z příjmů fyzických osob. Mezi největší absurdity patří nemožnost odečíst si slevu na děti a manželku, pokud živnostník používá výdajový paušál.
Stát tak nabízí výhodnější podmínky živnostníkům, kteří nemají děti a myslí jen na sebe, než těm, kteří státu vyrábí nové plátce daní.
Výsledek ale stejně není ideální a pro státní kasu povzbudivý. Za minulý rok stát získal na daních fyzických osob ze závislé činnosti (tedy především zaměstnanců) 91 miliard, z přiznání (tedy především živnostníků) jen 1,2 miliardy.
Místo promyšlené reformy systému odvodů živnostníků však slyšíme jen ozvuky pečlivě přiživované třídní nenávisti.
Dnešní ministr průmyslu Jan Mládek se proslavil před posledními sněmovními volbami atakem na živnostníky-parazity. Odborář Josef Středula ho minulý rok překonal "lákavou" nabídkou třetinové sádry a třetiny srdeční chlopně. Zároveň se ale politici na radikální změnu nezmohou, a tak jen vymýšlí nepříjemnosti v podobě kontrolních hlášení a dalších nových povinností.
Přitom základní body nápravy jsou zřejmé. Snížit výdajové paušály. Zrušit odpočty odborářských příspěvků a dalších věcí, jež do daní nepatří.
A pak se teprve bavme o hýbání se sazbami daní a odvodů.
Ale na to nikdo z vládních politiků nyní nemá. A tak zbývá jen okopávání kotníků a spokojenost nad tím, že se ten živnostenský kříž nese zase o něco hůře.
