Monika pociťuje i po letech trýznivou směsici pocitů. Stud střídají rozpaky a výčitky svědomí, jestli sama nějak nepomohla. Vzpomínky, které dvaadvacetiletou studentku antropologie pražské fakulty humanitních studií dodnes pronásledují, vedou až na jednu ze základních škol v Ostravě, odkud Monika pochází. "Celé to začalo někdy na konci třetí třídy a začalo to vlastně hodně nevinně. Kluci na nás začali pokřikovat poznámky o tom, co máme mezi nohama," říká Monika. 

Ke konci čtvrté třídy chování spolužáků nabralo vulgárnější podobu, ale hlavně – začali na drobnou blondýnku, která na svoje desetileté já vzpomíná jako na "hodně dětské" a "plaché", i její spolužačky fyzicky útočit. "Říkali nám, že jsme blbé krávy a kun.., že máme být rády, že si nás někdo všímá. Tahali nás za trička nebo za vlasy a osahávali nás," vzpomíná studentka a dodává, že jeden incident ční ve vzpomínkách vysoko nad všemi.

Skupina kluků si na ni a dvě další spolužačky počkala v družině, zahnali je do kouta a pokoušeli se je osahávat. "Když jsme jim řekly, že to neexistuje, tak nás začali bít pěstmi do hrudníku," popisuje Monika. Když incident nahlásily učitelce, útočníkům sice domluvila, stejnou měrou však vyčinila i dívkám, které se měly klukům, s nimiž "mlátí puberta", jako "ty rozumnější" vyhýbat.

Když pak jednoho dne chlapci na Moniku a další spolužačky zaútočili před školou kamením, vložila se do věci dívčina matka. Když vyučující nereagovali na její výzvy, ať situaci nějak řeší, přišla si to s útočníky do školy vyřídit sama. Na nějakou dobu obtěžování ustalo. V šesté třídě nicméně opět začalo, tentokrát už ne fyzické násilí, ale oplzlé poznámky a osahávání – a to už Monika řešila přestoupením na jinou školu.

"Dodnes mám takový odporný pocit, když si na to vzpomenu," říká studentka. "Hlavně na tu bezmoc, že nikoho nezajímá, že mi to vadí, že se to bere jako něco normálního."

Podobný zážitek jako studentka Monika si do života odnesla řada dnes dospělých českých žen, ale i mužů, a to nejen na "útočící" straně. Autorka tohoto textu mezi ně patří a zcela zasutou vzpomínku v ní probudila až debata o sexuálním obtěžování, která se rozjela po silvestrovských útocích na ženy v Kolíně nad Rýnem.

V reakci na nenápadný, osobně laděný sloupek se redakci s podobnými vzpomínkami na školní léta ozvaly desítky žen od čtyřicátnic po dívky sotva odrostlé teenagerským létům a i několik mužů. A většině z nich nepříjemné zážitky ještě více zhořkly kvůli reakcím učitelů, které připomínaly vyučující z Moničina příběhu – buď nad tím učitelé mávli rukou jako nad "klukovinou", případně byly potrestány jako nevhodně provokující a vyzývavé ony. Přitom následky takového chování mohou v dalším životě pocítit nejen oběti obtěžování, ale i "pachatelé" či přihlížející. Třeba poznání, že nerespektovat druhé lidi je normální a nemá smysl se ozvat.

Určování hranic

Kdo si jako malý nehrál na doktora? Kdo by si nepamatoval vzrušení, které jsme v pozdějším věku pociťovali, když se nás jakoby omylem dotkl spolužák, který se nám líbil, či první letmý polibek od oblíbené spolužačky? Děti zkoumají svoji sexualitu od útlého věku a právě ve škole je pro tuto činnost díky těsnému "soužití" se spolužáky ideální prostor.

Zbývá vám ještě 70 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se