Stadion amerického fotbalového týmu Dallas Cowboys, zhruba před dvěma týdny. Červený koberec, americké vlajky a obří obrazovka. Na pódium přichází hvězda kapely Soundgarden Chris Cornell a zpívá, zatímco na plátně se míhají záběry stíhaček, zničených džípů ve městě plném mešit a ošlehaných amerických vojáků, kteří se usmívají na arabské děti.

Přes dvaatřicet tisíc lidí takto zažilo slavnostní premiéru hollywoodského akčního filmu 13 hodin: Tajní vojáci z Benghází, o němž jeho režisér Michael Bay tvrdí, že není politický. A Bay v právě zahájených amerických prezidentských volbách skutečně žádného kandidáta nepodporuje. Jeho snímek, který ve čtvrtek vstupuje do českých kin, je přesto spornou "intervencí" Hollywoodu do politiky.

Slovo Benghází je mezi americkými republikány synonymem pro selhání demokratické kandidátky na prezidentku Hillary Clintonové. Právě ta byla ministryní zahraničí v září 2012, kdy skupina islamistů napadla americký konzulát v libyjském městě Benghází a během celonočního obléhání zavraždila čtyři Američany včetně velvyslance.

Podle republikánů tento incident dokazuje, k čemu vedla zdrženlivá politika prezidenta Baracka Obamy a jeho tehdejší ministryně zahraničí Clintonové. Na základě svědectví vojáků, kteří základnu pomáhali bránit, republikáni vytrvale opakují, že Washington se ve snaze nenarušovat suverenitu cizích států nedokáže už ani "postarat o své" a přijít jim na pomoc.

Režisér Michael Bay, autor velkorozpočtových trháků Armageddon nebo Pearl Harbor, svůj film označuje za poctu hrdinům, kteří nasadili životy za rodnou zem. To distribuční společnost Paramount uvažuje praktičtěji. Premiéru filmu načasovala dva týdny předtím, než toto pondělí odstartoval výběr prezidentských kandidátů. Na discích Blu-ray snímek vyjde, až budou volby vrcholit.

Reklamní kampaň na film 13 hodin se soustředila na média nakloněná republikánům včetně placených článků v konzervativním časopisu National Review, jehož recenzent snímek označil za "nejsilnější popkulturní kritiku Obamovy vlády a Hillary Clintonové".

Čtyřiadvacet reportáží o filmu odvysílala republikánům stranící televize Fox News, která jej propagovala v předvolební debatě i před projevem Baracka Obamy o stavu Unie. A postoj Fox News shrnula moderátorka této stanice Andrea Tantarosová: "Jestli ten film někdo uvidí, jako že by ho měl vidět každý, a přesto půjde volit Hillary Clintonovou, je to zločinec," prohlásila.

Stejně film o Benghází využívají dva největší republikánští favoriti na prezidenta. Ted Cruz, který zvítězil v pondělním stranickém shromáždění ve státu Iowa, o snímku několikrát pochvalně hovořil, kdežto miliardář Donald Trump si v Iowě před volbami rovnou pronajal multiplex s devíti sály a zdarma v nich film promítal.

"Pan Trump by byl rád, kdyby se všichni Američané dozvěděli pravdu o tom, co se v Benghází stalo," vysvětlila mluvčí Trumpovy kampaně.

Co přesně se tedy v Benghází stalo? Americký velvyslanec John Christopher Stevens roku 2012 přiletěl do města těsně před výročím teroristických útoků z 11. září. Libye byla po svržení Muammara Kaddáfího a prvních demokratických volbách, ještě nepropukla občanská válka a nebyl Islámský stát − a tak Američané zvolili lehčí bezpečnostní opatření, neboť necítili hrozbu.

Velvyslanec strávil 11. září za opevněnými zdmi konzulátu, zatímco v nedalekém tajném vojenském komplexu USA přebývala skupina takzvaných kontraktorů, tedy členů soukromých bezpečnostních složek, řízených důstojníkem CIA.

Během dne se ale na YouTube s arabskými titulky rozšířil amatérský, hanlivě protimuslimský film amerického původu The Innocence of Muslims. Vyprovokoval pochopitelné, byť bohužel násilné protesty po celém arabském světě. A těch k patrně předem promyšlenému útoku využili teroristé, kteří napadli a podpálili konzulát dřív, než vojáci v Benghází stihli zareagovat. Velvyslanec se zadusil v plamenech.

Tady přichází ústřední bod celé debaty a nejpodstatnější část filmu Michaela Baye, kdy se vojáci o útoku dozvědí a chtějí velvyslanci vyrazit na pomoc. Důstojník ze CIA jim však řekne, aby se drželi zpět − "stand down", jak od té doby opakují republikánští politici.

Bayův film je politický už tím, že scénu obsahuje. Režisér ji přejal z knižní předlohy novináře Mitchella Zuckoffa, jenž s vojáky mluvil, a ti v nynějších rozhovorech potvrzují, že takto se věci skutečně seběhly. Naopak tehdejší šéf ozbrojeného komplexu v Benghází ze CIA tvrdí, že rozkaz nevydal, v čemž ho podporují i dnešní představitelé tajné služby − a film označují za zkreslený.

Tady je to komplikované. Ani komise, kterou sestavil americký Kongres a jíž Hillary Clintonová odpovídala jedenáct hodin, neshledala, že by někdo z podřízených Clintonové, která tou dobou kvůli časovému posunu spala, vojákům bránil zasáhnout, nebo jim odepřel leteckou podporu. Situace prý byla nepřehledná, rychle se vyvíjela, došlo k nedorozuměním a nikdo na místě nezareagoval včas, konstatovala komise.

Což ale nemění nic na tom, že Washington věc podcenil. Nevyslyšel dřívější prosby z Benghází o posílení bezpečnosti, částečně asi i proto, že se to Obamově vládě politicky nehodilo. Armáda skutečně škrtala ve výdajích a obležení vojáci v Benghází se letecké podpory nedočkali.

Je tedy pochopitelné, že republikáni chtějí, aby za smrt Američanů někdo nesl zodpovědnost. Také ale dobře vědí, že ať to bylo jakkoliv, ve volebním roce je pro ně zkrátka výhodné o Benghází mluvit, neboť to posílí republikánské kandidáty a ublíží demokratům. Film Michaela Baye tuto "řeč" prodlužuje.

Bayův snímek zaujímá jasný a neustále opakovaný názor, proč k incidentu došlo. Zatímco tvrdí, svalnatí vojáci znají řešení každého problému, "strýček Sam si utáhl opasek", jak ve filmu jeden z vojáků říká v narážce na vládnoucí demokratické politiky. Také nadřízený vojáků ze CIA je ve snímku znázorněn jako bezzubý manažer svázaný absurdními pravidly. Situaci v zemi nechápe, vojáci jsou mu protivní a je s nimi na nože.

Evropský divák bude Bayův film v jednom ohledu vnímat citlivěji: vyskytuje se tu všeho všudy jedna postava Libyjce a jde spíš o karikaturu. Muslimové se v mešitách modlí s opřenými kalašnikovy, ženy jsou zahaleny v nikábech, každý Arab hned komusi hlásí polohu Američanů. A ti o nich hovoří zhruba v tom duchu, jestli by nebylo nejlepší všechny postřílet. 

I místní libyjští spojenci, na které spoléhá nadřízený ze CIA, dělají jednu chybu a zbabělost za druhou, aby se divákovi vtlouklo do hlavy, že rozum tu má jedině tvrdá americká ruka se samopalem.

Žádný div, že proti filmu 13 hodin protestoval libyjský ministr zahraničí, podle nějž snímek "znázorňuje občany Benghází jako fanatiky a ignoranty" a takřka opomíjí desítky tisíc lidí, kteří smrt amerického velvyslance oplakali s transparenty projevujícími sympatie k USA.

Bayův film patrně neměl vyznít xenofobně − jen tak může působit na diváka, který je v dnešní Evropě citlivý k tomu, jak jsou kde znázorňováni muslimové. Stejně tak by ale snímek 13 hodin měl rozčílit ženy, neboť tu vystupuje všudy všeho jedna, kterou vojáci neustále musí zachraňovat, sama nevyleze na střechu, aniž by nezakopla, a dokonce i postřelený voják jí rychleji ukáže, kde na polici leží nůžky, než by na to přišla sama.

Film

13 hodin: Tajní vojáci z Benghází

Režie: Michael Bay

2016 CinemArt, česká premiéra 4. února

Na nějakou "politickou korektnost" ve filmu Michaela Baye prostě není čas − a ten film vyznívá tak, že vyzdvihuje vojenská řešení nad jednáním, rázný postup a kulomety nad dialogem, terminátory nad diplomaty.

Což zároveň neznamená, že je Bayův pohled na vojáky zkreslený. Každý si z bitev odnesl traumatické zážitky, všichni žijí daleko od rodin, nějak čelí s jejich světem neslučitelné byrokracii − a když zasáhne smrt, uvědomují si, že v cizí zemi válčí za něco, čemu pořádně nerozumí.

Škoda, že film 13 hodin tento pohled nepřesahuje. Že vojáky podává jako jednoznačně kladné hrdiny, bez nichž by se Blízký východ zhroutil. To režisérce Kathryn Bigelowové se před čtyřmi lety podařilo natočit snímek 30 minut po půlnoci o dopadení Usámy bin Ládina, jehož hrdiny byli sice také vojáci, ale který vůbec nevyzníval jednoznačně a bral v potaz širší kontext amerických intervencí na Blízkém východě.

I Clint Eastwood v předloňském Americkém sniperovi, jakkoliv také "republikánském", plastičtěji vystihl rozpoložení vojáků, kteří se ve stále se zhoršující psychické kondici znovu vrací do válek a ty pak přepisují jejich pohled na svět.

13 hodin je spíš videohra − suverénně řemeslně natočená, do značné míry působivá, ale přece jenom černobílá střílečka. Jestliže o 30 minutách po půlnoci se psalo jako o filmovém "důkazu" toho, jak si i američtí politici začínají uvědomovat složitost situace na Blízkém východě, 13 hodin je návratem do let, kdy šel každý problém vyřešit střelbou.

Záleží na českém distributorovi snímku, společnosti CinemArt, komu a jak toto "sdělení" přetlumočí a jestli se ze 13 hodin kvůli znázornění Arabů například nestane oblíbený snímek českých antiislamistů.

CinemArt zatím udělal jediné: od amerického distributora dostal doporučení, aby film promítal příslušníkům ozbrojených sil − a tak na jeho úterní předpremiéru v doprovodu několika profesionálních vojáků dorazil i režisér Roman Kašparovský, autor snímku Všiváci, v němž vystupuje veterán z české mise v Afghánistánu.