Tak nám schvalují státní rozpočet, lze parafrázovat známý citát ze Švejka. Ti, kdo schvalují rozpočet, jsou poslanci, kterým jsme jako voliči dali důvěru ve volbách. Komu ho schvalují? Nám − to je občanům, voličům, daňovým subjektům, kteří odvádí daně do veřejných rozpočtů.
Jako každý rok se nyní odehrává diskuse o tom, kolik veřejných prostředků bude v následujícím roce využito mimo jiné na podporu zemědělců, starobní důchody, školství, dálnice, veřejné zakázky či jiné prorůstové investice. Spor se vede nejen o objem a strukturu výdajů, ale i o strukturu příjmů státního rozpočtu a o výši deficitu (již několik let je naplánovaný deficit státního rozpočtu vyšší, než jaká je skutečnost). Měl by být deficit nižší, protože když roste ekonomika, je možné šetřit na veřejných výdajích? Nebo by měl být vyšší, protože to umožní rychlejší růst? Anebo je letos výše deficitu určena správně? Je rozpočet sestaven procyklicky, nebo proticyklicky? Odpovědi na výše uvedené otázky se značně liší. Poslanci, politici a odborníci se dohadují o to, kdo z nich má pravdu. Kdo se v tom má vyznat…
Nikomu by nemělo být lhostejné, na co a jak efektivně jsou veřejné prostředky vynakládány, jak vysoký je deficit a jaká je jeho "budoucí" cena. Po zhlédnutí desítek minut diskuse v Poslanecké sněmovně nad hlavními parametry státního rozpočtu na další rok má ale daňový poplatník, volič, občan spíše nechuť než chuť zajímat se o to, na co jsou peníze ze státního rozpočtu vynakládány. Jak si má ten, kdo pobírá průměrnou mzdu (značná část obyvatel na průměrnou mzdu ani nedosáhne), představit miliardy, desítky miliard, či dokonce stovky miliard, o kterých se dohadují a přou představitelé koalice a opozice dlouhé hodiny?
Pro určitou zjednodušenou představu o objemu prostředků protékajících přes státní rozpočet lze použít jednoduché přepočty, které mohou přiblížit výši státního rozpočtu. Na každého občana České republiky včetně dětí připadá na veřejných výdajích státního rozpočtu pro rok 2016 přibližně 120 tisíc korun. Česká republika by si mohla postavit 32 tunelů Blanka (jeho výstavba stála daňové poplatníky doposud přibližně 38 miliard korun). Pokud celkové výdaje, tedy 1 250 856 787 167 korun, přepočítáme na kilometry při měřítku sto tisíc korun = 1 centimetr, získáme vzdálenost přibližně 125 kilometrů. Podobných přirovnání je možné vymyslet víc.
V posledních letech je i v Česku patrný rostoucí zájem o transparentnost veřejných financí. Pro zvýšení transparentnosti nestačí rozpočtové dokumenty pouze zveřejňovat (na webových stránkách ministerstva financí je k dispozici řada dokumentů týkajících se problematiky rozpočtu), ale je třeba zpřístupnit je veřejnosti tak, aby rozpočtu opravdu porozuměla a aby jí bylo zřejmé, jak státní rozpočet přispívá k realizaci společenských priorit. Pochopení a respektování vztahu mezi příjmy a výdaji rozpočtu, snížení informační převahy mezi politiky a voliči, posílení vymahatelnosti domluvených fiskálních pravidel, to vše může přispět ke zvýšení rozpočtové transparentnosti a tím zvýšit důvěryhodnost země pro finanční trhy a investory.
Přejme si, abychom jednou díky jasné řeči politiků i médií mohli říci: "Tak jsme srozuměni s naším rozpočtem, který byl schválen rozvážně a s rozumem."
