Nedávno policie ukončila s návrhem na podání obžaloby shodou okolností hned dva dosud nejznámější a médii velmi sledované případy trestního stíhaní několika korporací kolem státní České pošty (včetně podniku Agrotec z holdingu Agrofert ministra financí Babiše) a největší stavební společnosti u nás Metrostav (včetně několika dalších stavebních a farmaceutických firem jako „vedlejší produkt“ hlavní větve kauzy Rath). Obžaloby i následné soudy jsou vcelku očekávatelné.

Důvodem je shodně účast na manipulování veřejných zakázek. Jen na okraj – u tohoto jednání není nutno způsobit škodu, čili mediální zdůrazňování Agrofertu, že rozhodně žádnou škodu nezpůsobil, se jeví tak nějak mimo mísu...

Ohledně trestní odpovědnosti firem bývají stále slyšet nářky, že se jedná o neopodstatněnou šikanu a další represi ze strany státu. Jen prý neúměrně zvyšuje nároky na zavádění stále nových a nových opatření, náklady s tím spojené přitom přenáší zejména na bedra samotných podnikatelů.

Jistě, aby se činnost jakékoliv korporace řídila všemi stanovenými pravidly a minimalizovala se případná rizika protiprávního jednání, vždy něco stojí. Na argument, že se prevence vyplácí, slyší jen málokterý vrcholný manažer. Často nejde ani o peníze, jako spíš o chabou vůli k jakýmkoliv změnám.

Trend je však neúprosný – byli jsme vůbec poslední zemí Evropské unie, která trestní odpovědnost právnických osob zavedla. Ještě mnohem přísnější protikorupční legislativa požadující po firmách velmi proaktivní přístup už mnoho let funguje ve Velké Británii nebo USA. Rozhodně tedy nejen v „socialistické“ unii. Civilizovaný svět se zkrátka premisou, že čím kvalitnější prevence, tím menší potřeba represe, řídí již dlouho.

A i když u firem samotných se za dobu účinnosti zákona přístup příliš nezměnil, orgány činné v trestním řízení se naopak po prvotním vlažném rozjezdu poněkud osmělily. Případná trestní odpovědnost právnických osob se dnes zkoumá v každé zpracovávané kauze zcela běžně a automaticky. Počáteční respekt až nechuť pramenící z neznalosti problematiky u nich vymizely. V období let 2012 až 2014 bylo dle dostupných statistik pravomocně odsouzeno celkem 37 právnických osob v poměru 0, 4 a 33. Vzrůstající tendence bude zcela nepochybně pokračovat, vždyť v současné době je trestně stíháno firem už několik stovek.

Právě veřejností i byznysem sledované konkrétní případy významných společností pozvolna mířící k soudu budou pro další praxi velmi důležité. Již jejich samotné veřejné projednání, zejména ale jejich výsledek včetně druhu a intenzity případně uděleného trestu. Jednak jistě naznačí cesty a trendy budoucího soudního rozhodování, jednak samotným korporacím názorně ukážou, co je rovněž může potkat. Možná tak konečně aspoň trochu o problematiku vzbudí zájem u nich samotných. Prostě nejlepší forma osvěty.

A to přesto, že v těchto kauzách jsou firmy trestně stíhány automaticky „jen“ pro protiprávní jednání některého ze svých manažerů. Zjednodušeně řečeno – prokáže-li se v nich tradiční trestná činnost fyzické osoby, která v zákonem požadovaném postavení společnost při její činnosti zastupovala, takříkajíc není co řešit a korporace se „sveze“ bez dalšího.

Dosud se zkrátka existence funkčních preventivních a kontrolních opatření ve firmách, která slovy zákonodárce „po nich lze spravedlivě požadovat“, takřka nezkoumala. Teprve až autoritativní řešení této otázky bude pro další nahlížení na trestní odpovědnost právnických osob u nás jistým mezníkem.

Související