Bořivoj Líbal nedávno po čtyřech letech opustil největší domácí kancelář Havel, Holásek & Partners. Nabídka byla jasná - vybudovat v mezinárodním kolosu PwC silnou advokátní praxi a konkurovat trhu. Třiatřicetiletý advokát se tak stal nejmladším partnerem v síti mezinárodní kanceláře PwC Legal.

Nedávno jste opustil Havel, Holásek & Partners a šel vést mezinárodní advokátní kancelář PwC Legal. Proč?

Byla to pro mě jako pro poměrně mladého člověka možnost posunout se v kariéře zase o něco dále a také to byla možnost dělat i manažerskou práci, ke které jsem měl vždy osobně i po pracovní stránce blízko.

Proč jde člověk ze zavedené, velké domácí kanceláře do mezinárodní?

Šlo o příležitost dělat věci tak, jak si myslím, že by se měly dělat, což mě velmi lákalo. Současně také věřím trendu, který k nám přichází ze zahraničí, kdy advokátní kancelář velmi úzce spolupracuje s některou z firem z velké čtyřky, a nabízí tak klientům absolutní synergii v klienty poptávaných službách.

Není právě taková synergie v řadě ohledů méně flexibilní?

To je, co se týče vnitřních schvalovacích procesů, ale to si myslím, že je správně. PwC funguje na světovém trhu už hodně dlouho a za dobu své existence si vybudovalo systém kontrol, který chrání nejen společnosti skupiny, ale hlavně i samotné klienty. Je pravda, že nemohu dělat jakoukoliv práci, kterou bych jako česká kancelář, která nemá určené mezinárodní standardy kontrol a pravidel, dělat mohl.

Do PwC jste přišel z mnohem větší kanceláře. Porostete?

Je to těžké. Strategie být velký je pochopitelně důležitá, hraje roli v konkurenčním boji, a to i na poli advokacie. Na druhou stranu kancelář nemůže být jako běžná obchodní společnost. Její fungování je omezeno povinnostmi a zásadami, které se k výkonu advokacie vážou, což pokud tyto věci berete vážně, znamená určitá omezení při řízení a růstové strategii kanceláře.

Český trh je příliš malý na to, aby to u nás fungovalo jako v Británii, kde se velikost kanceláře buduje nejen na komplexnosti poskytovaných služeb mezinárodním či několika velkým domácím klientům, ale také získáváním maximálního počtu středních a menších platících klientů. U nás se totiž vše točí pouze kolem Prahy, Brna a Ostravy. Růst v podobě získání maxima klientů je tedy značně limitovaný právě počtem klientů, které můžete obhospodařovávat.

Takže se pomyslně rychle vybírá rybník?

Právě. Pokud se v omezeném rybníku snažíte být velcí za cenu toho, že chcete získat maximum možných klientů všech kategorií, z povahy věci musíte dříve či později začít narážet na problém třeba s konfliktem zájmů svých klientů.

Dobře, ale to si kanceláře ohlídají. Co je tedy problém?

Konflikt zájmů je ošemetné téma. Máme tu úpravu v zákoně o advokacii, etická pravidla tu jsou také, skoro každý rok se novelizují. Problém je případ, kdy kancelář již poskytla služby někomu, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy toho, kdo o právní službu žádá. Stojí proti sobě dva světy. Ten vnitřní advokátův, sledující vlastní ekonomický prospěch jakožto cíl jeho podnikatelského snažení, což je jedno z měřítek úspěchu navenek. Druhým je povinnost k ochraně zájmu klienta a zachování jeho důvěry a je to advokát, který se vnitřně rozhoduje o tom, jestli tu konflikt reálně je, nebo není.

Měl jsem za to, že kanceláře využívají takzvaný conflict check.

Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, a myslím, že nevyzrazuji žádné tajemství, že u mezinárodních kanceláří, kde jsem pracoval a i nyní pracuji, je tento conflict check velmi důkladný, a pokud není hotov, s klientem se nemůže začít vůbec pracovat.

Navíc by taková kontrola měla být v zájmu samotných klientů. A ti často vědí, koho kancelář zastupuje či zastupovala.

Ano. Někteří sofistikovaní anebo zejména sektoroví klienti jsou si případného rizika konfliktu vědomi a již teď mu sami předchází tím, že hlídají u své advokátní kanceláře, zda náhodou nezastupuje konkurenci či někoho, s kým mají problém, a to v jakékoliv věci. Jsou si vědomi možného rizika nátlaku druhé strany, který se navíc velmi těžko prokazuje. Velkým příkladem mohou být třeba někteří výrobci originálních léků, kteří odmítají advokátní kanceláře, které zastupují společnosti vyrábějící generika.

Myslím, že čeští spotřebitelé právních služeb postupně začínají být ostražitější a uvědomují si sami případná rizika možných konfliktů či pseudokonfliktů, a rozhodování o konfliktech tak již neponechávají na advokátní kanceláři, ale sami si určují pravidla své spolupráce s kanceláří.

Takže se přikláníte k tomu, aby si klienti ověřovali, jestli kancelář nedělá pro konkurenta?

Řekl bych, že důslednější upravení spolupráce mezi klientem a advokáty je prevence proti případnému rozčarování klienta a současně možnému problému advokáta. Proto je lepší, aby si některé věci klient ověřil či domluvil s advokátní kanceláří předem. Ze strany klienta tak půjde o zcela legitimní postup a i kancelářím to určitě přidá na jistotě.

Zmínil jste také nátlak protistrany. Co jste tím myslel?

No, lze si jistě představit nejrůznější tlak významných klientů, chlebodárců, kanceláře, který může být dost nepříjemný pro všechny. Pak asi žádný klient netouží být v kanceláři, kde cítí byť hypotetickou možnost tlaku jiného klienta směrem k němu. Je to další důvod pro to, aby spolupráce klienta s kanceláří měla stanoveny konkrétnější podmínky, čehož jsem velkým zastáncem.

To se děje?

Myslíte tento typ nátlaku? Obdobné pokusy klientů jsem tímto směrem bohužel zaznamenal. Věřím ale, že všichni advokáti se od tohoto chování naprosto distancují. Pokud by totiž advokát v rozporu s předpisy takovému klientovi v tomto smyslu vyhověl, pak ani sám takový klient by si přece u daného advokáta či kanceláře nemohl být v budoucnu ničím jistý. Mylná by asi byla představa klienta, že on je jediný vyvolený, s kým advokát takto nefér funguje.

Konflikt zájmů je tedy vlastně docela nebezpečná oblast...

A má mnoho podob. Ale není to jen o konfliktu zájmů, ale jsou i další zásady, které výkon advokacie upravují a odlišují od ostatních společností a jejich způsobů řízení. Kancelář se třeba nemůže, tak jako běžná obchodní společnost, rozhodovat v případě již existujícího zastupování klienta, zda je pro ni výhodnější, aby například upřednostnila protistranu, protože je pro ni případná budoucí spolupráce zajímavější. Zájem klienta je totiž vždy nad osobním zájmem advokáta, tedy i samotné kanceláře.

Už podruhé jste zmínil, že kancelář nemůže fungovat jako běžná obchodní společnost...

Ona to není zbytečná proklamace, pokud berete advokacii vážně a chcete to dělat dobře, ne jen jako byznys, musíte dodržovat pravidla hry, ve které se však nehraje jen na velikost nebo na čísla.

Co si myslíte o obchodních aktivitách advokátů mimo advokacii?

Účast advokátů na společnostech není obecně zakázaná, což si myslím, že je asi dobře. Nikdo nemůže presumovat, že se advokát bude chovat závadným způsobem. Na druhou stranu advokátovi je zakázáno zneužívat informace získané od klientů, avšak jediná reálná kontrola v současné době je sám klient, který informaci, jež se případně realizovala někde jinde k jeho škodě, poskytl.

A příklad advokátů, kteří se veřejně hlásí ke kapitálovým účastem v růz- ných rodinných firmách. To může být neetické?

To netvrdím a ani tvrdit nechci. A priori u nikoho přece nemůžeme předvídat závadné chování. Jen říkám, že je to zase nějaké rizikové pole, které si sám advokát i klient musí hlídat.

Vše je přece o volbě klienta. Chce-li klient advokáta, který se věnuje i dalšímu byznysu, tak proč ne? Třeba najdou společnou synergii. Já sám si nejsem vědom, že by za poslední dobu komora řešila nějaký problém v této souvislosti.

Co si myslíte o lobbingu advokátů?

Je pravda, že mnozí klienti v dnešní době berou za samozřejmé, že přidanou hodnotou advokacie je i jakási forma lobbingu, zprostředkování příležitosti nebo networkingu. Tuzemský klient od právníků toto prostě nějak dnes očekává. Často si ale zase neuvědomuje, co je ve hře.

U lobbingu nebo zprostředkování příležitostí se totiž dostáváme na velmi tenký led s dodržováním zásady důvěrnosti, povinnosti mlčenlivosti a podobně. Klientům tedy jako advokáti nemůžeme slibovat nemožné, motivováni rčením: slibem nezarmoutíš. Networking však hodnotím jako skvělou přidanou hodnotu, kterou advokátní kancelář může klientům nabídnout.

Jak to vypadá v praxi?

Pro některé klienty je zajímavé, když kancelář uspořádá akci, kde se mohou seznámit s dalšími klienty kanceláře a s celým týmem právníků.

To není problematické?

Ne. Některé věci, o kterých se dnes bavíme, však nejsou černobílé, proto bych za sebe doporučil, aby se při uzavírání spolupráce mezi klientem a advokátem věnovala úpravě vzájemných vztahů větší pozornost obzvláště tam, kde z povahy věci tyto konflikty či pseudokonflikty reálně hrozí.

 

Bořivoj Líbal

- Absolvent Právnické fakulty Masarykovy univerzity strávil rok studií na Právnické fakultě University of Lisbon v Portugalsku.
- Kariéru započal v advokátní kanceláři Norton Rose, dále pak působil v CMS Cameron McKenna.
- Od roku 2011 působil v advokátní kanceláři Havel, Holásek & Partners, kde mimo jiné vedl řadu významných M&A transakcí.
- Specializuje se na korporátní právo, zahraniční a domácí akvizice společností.

 

Rozhovor vyšel 27. srpna v časopise Ekonom.

Související