Čína zpomaluje, o tom není pochyb.

Čínská ekonomika je jistě v úpadku a meziroční růst HDP 7% se stává postupem času hůře splnitelným cílem. Zpomalení hospodářského růstu není to samé jako ekonomická krize. A pokud lze něco čekat, tak jsou to akce čínské vlády a centrální banky pro podporu růstu nebo za účelem uklidnění trhu. Při tendencích zpomalení centrálně řízený systém reaguje flexibilněji a ať se nám to líbí nebo ne, tak i efektivněji než u demokraticky stylizovaných ekonomik.

Nepravděpodobná čínská krize bude mít své hranice.

Je to k nevíře, ale i přes globální éru a dlouhodobý trend uvolňování pohybu mezinárodního kapitálu jsou stále patrné určité limity v peněžních tocích. Emerging markets jsou od roku 2008 pod nátlakem odlivu zahraničního kapitálu a to s sebou přináší i určité boření peněžních mostů. Ani Čína na tom není jinak a již dnes je zahraniční kapitál z větší části oddělen od tuzemských finančních rezerv a aktiv. To v kombinaci s vysokou likviditou amerického, evropského, ale i japonského trhu zajišťuje značnou separaci čínského problému. Čína takto zůstává důležitým světovým hráčem, ale bez statutu potenciálního systémové rizika, ne jako tomu bylo v případě krize amerického bankovního sektoru. Události v Číně tedy prozatím nemohou vyvolat krizový scénář roku 2008. Čína má tedy potenciál v nejhorším případě zatížit ekonomické zotavení západních ekonomik, rozhodně nemá potenciál uvrhnout svět do hluboké deprese.

Neviditelná ruka trhu je nejen neviditelná, ale v případě Číny i neexistující.

Čína se učí tržní ekonomice stejně, jako se dítě učí jezdit na kole. Když dítě posadíte na kolo, tak společně jen s pomocnými kolečky po stranách, aby po prvních pár metrech nespadlo. S těmito pomocnými kolečky je pak schopno normálně fungovat, ale jen do té doby, dokud se mu ostatní vrstevníci za tato kolečka nesmějí. Čína je na tom stejně. Jezdí na kole jako ostřílený cyklista, ale nikdo neví, jestli by jí to bez pomocných koleček jelo stejně nebo lépe. Pokud se čínská vláda bude rozhodovat o uvolnění hospodářství více směrem k čistě tržnímu, tak si musí být jistá, že z kola nespadne. Současné aktivity Číny směrem k politice měnové i směrem k politice podpory kapitálového trhu nyní dokazují, že Čína se bez zásahu státu (pomyslných pomocných koleček) neobejde, a to v několika následujících letech. Aktuální ekonomické nebezpečí, ať už je jakékoli, proto bude Čína řešit jako vždy, a to pevnou rukou vládce.

Ztráty na akciovém trhu jsou příležitostí k nákupu.

Čínský kapitálový trh je postaven hlavně na tuzemských retailových investorech s nevelkou finanční gramotností a finančními rezervami. Davová psychóza v jejich podání je proto o to výraznější a nesmyslnější než je tomu v USA či v Evropě. Toto je základní premisa, na které by měl investor svoji analýzu postavit. Aktuální korekce na čínských aktivech, která se přelila i na západní, má panický charakter. Minimálně na amerických či evropských trzích lze očekávat zpětné umazávání ztrát a současné poklesy cen akcií se prozatím zdají být zajímavou příležitostí k nákupu.

Co si od současného vývoje vzít?

Nemyslím si, že Čína spouští Armageddon či Ekonomickou krizi 2.0. Reálný dopad Číny na světové hospodářství bude ve dvou rovinách: 1) akcelerace stávajícího odlivu kapitálu z emerging markets a 2) oddálení zvyšování úrokových sazeb v USA. Čína tak bude mít za následek navýšení likvidity v západních ekonomikách a pomůže tomu nejen v potřebě centrálních bank stimulovat ekonomiky ze strachu z čínského zpomalení, ale také pomůže skrze odliv investičního kapitálu z emerging markets do rozvinutých ekonomik.

Pro investory se tak otevírají zajímavé možnosti. Otevření spekulativní pozice na růst ceny ropy nebo nákupy dlouhodobých pozic v evropských dividendových akciích jsou nyní nejen lákavé, ale i opodstatněné. Cenová korekce, kterou nyní trh zaznamenal, bývá jednou nebo dvakrát do roka, a čeští investoři by se jí neměli zaleknout tak, jako ti čínští.