Podle Úmluvy by každému usídlenému cizinci mělo být přiznáno právo volit do místních orgánů, pokud splní stejné požadavky jako státní občané a podmínku zákonného pobytu alespoň pět let. Česká republika se však rozhodla tuto kapitolu neaplikovat, takže volební právo nadále zůstane jen cizincům z EU, kterým ho přiznávají zákony. 

Stejně tak se Česko rozhodlo neaplikovat k další část úmluvy, která se týká možnosti vytvářet poradní orgány obcí, kam by své představitele mohli místní cizinci nominovat a volit.

Česko tak přistoupilo pouze k té části úmluvy, která se týká svobody projevu, shromažďování a sdružování cizinců, tedy práv, které jim u nás již zaručují zákony. V praxi se tím myslí například možnost zakládat vlastní místní sdružení za účelem vzájemné pomoci, projevování své kultury nebo hájení svých zájmů.

Celkem úmluvu podepsalo 13 států a dodnes ji ratifikovalo devět z nich. Je mezi nimi například Švédsko, Norsko, Finsko, Nizozemsko, Itálie nebo Albánie.

Za Českou republiku podepsal úmluvu už v roce 2000 tehdejší místopředseda vlády Pavel Rychetský. Ratifikace byla ale řadu let odkládána a Sněmovna text schválila až letos v květnu. Následně s ní souhlasil také Senát. Úmluva nabude účinnosti k 1. listopadu 2015.

Související