Nedozrálá rajčata a okurky bez chuti, chemicky ošetřené pomeranče nebo citrony, které mají se skutečným ovocem společný jen název. Pro lidi, kteří nechtějí nakupovat narychlo vypěstované, dovážené plodiny z hypermarketů, ale chtějí ovoce, zeleninu a další potraviny v takové kvalitě, v jaké ji pěstují domácí farmáři, vznikla v Česku zajímavá alternativa.

Komunitou podporované zemědělství je systém, ve kterém se lidé po celé zemi spojují do skupin a finančně podporují zemědělce ve svém okolí. Za to od nich pravidelně odebírají ovoce, zeleninu a další produkty, o něž mají zájem.

Takových skupin zákazníků a jejich zemědělců v Česku stále přibývá, nyní již existuje přes dvacet těchto skupin. Jsou v Praze, Brně ale také na severní Moravě, Slezku i v Jihočeském kraji. „Očekáváme, že v sezoně 2015 jich bude zase více, především v Praze teď zažívají vzestup,“ říká Kateřina Pařízková z Asociace místních potravinových iniciativ AMPI, která si klade za cíl vznik a vývoj těchto skupin podporovat.

Konkrétní podmínky vždy záležejí na domluvě mezi farmářem a jeho zákazníky. Například v Brně je možné přeplatit si 5 až 7 kilogramů zeleniny na sezonu, tedy na 26 týdnů od půlky května do prosince, za 5750 korun. „Plodiny si pak každý týden vyzvedáváte na odběrném místě, na kterém se všichni shodnou. Objednat si ale lze i poloviční podíl. Skutečně krásné na tom je, že si pravidla, cenu i složení zakázky skupina zákazníků domlouvá sama,“ vysvětluje Pařízková.

Zemědělci nevyrábějí potraviny pro anonymní trh s nestabilními cenami, ale pro konkrétní lidi ve svém okolí, kteří je respektují jako členy místního společenství. Komunitou podporované zemědělství je rozšířeno v USA, Francii, Velké Británii a dalších evropských státech. Například ve Francii fungují tisíce těchto skupin, v Německu a Rakousku stovky.

V případě, že se kolem zemědělce vytvoří skupina členů, vzniká závazek sdílet možná rizika napůl. Tedy pokud by byla špatná sezona a neurodilo by se vůbec nic, zemědělec vrátí zákazníkům půlku zaplacené částky a zbytek mu pomůže udržet se na nohou i v takové krizi. „Ale v praxi se to nestává. Spíš se může někdy stát, že je nějakého druhu zeleniny méně, třeba kvůli neblahým podmínkám vykvetou květáky. Květáky pak ale zemědělec vynahradí něčím jiným, třeba dýněmi. Nebo menší množství zeleniny ze začátku sezony vynahradí větším množstvím v jejím průběhu,“ vysvětluje Pařízková.

Příkladem farmářů, kteří se do systému zapojili, jsou Habermannovi se svou ekofarmou Ctiboř na Vysočině. „Zapojili jsme se zhruba před rokem a jsem zatím velmi spokojená,“ hodnotí Hana Habermannová. „Jsme opravdu malí zelináři, takže každá tisícovka se nám hodí. Stalo se například, že si lidé objem zeleniny neodebrali, ale peníze nám nechali. Takže jdou na podporu farmy,“ dodává Habermannová.

První skupinu komunitou podporovaného zemědělství založil v Česku před 7 lety Jan Valeška z organizace Pro-Bio Liga, který si všiml, že drobná ekologická hospodářství, která jsou pro krajinu velmi důležitá, mají šanci přežít jedině díky spolupráci místních obyvatel a zemědělců. „Přesně to je komunitou podporované zemědělství – dlouhodobé partnerství zemědělců a spotřebitelů, založené na férovosti, spolupráci a solidaritě. Jedná se o skutečně šetrný a udržitelný potravinový systém, ze kterého prosperují všichni. Lidé vědí, kdo a jak jejich jídlo produkuje, a oproti konvenční spotřebě mají možnost ovlivnit, co jedí. Zemědělci přitom mají jistotu odbytu,“ doplňuje Pařízková.

Dodává, že stávající produkce potravin je ovládána pouze několika málo korporacemi, pro něž jsou plodiny prostředkem ke zvyšování zisku. „Samotní zemědělci, místní společenství a krajina na tomto přístupu velmi tratí. Půda i krajina se nešetrným zasahováním nenávratně vyčerpávají. Převládající potravinový systém je založený na omezeném množství postupů a metod, nejčastěji závislý na fosilních palivech, hnojivech, pesticidech a dalších, jejichž spotřeba vede k významnému poškozování životního prostředí,“ podotýká Pařízková.

Průmyslové zemědělství a potravinářství vede ke snižování biologické rozmanitosti, Zbytečnou zátěží je i neustálý převoz potravin, často na velmi dlouhé vzdálenosti. „Systém komunitou podporovaného zemědělství vrací kontrolu nad produkcí potravin místním lidem. Drobným zemědělcům, jejichž činnost v krajině je nepostradatelná a často zápasí o přežití, vrací pravidelný a předvídatelný příjem. Mohou pak prodávat své produkty lokálně, hospodařit šetrně a pěstovat rozmanitější druhy zeleniny a ovoce,“ doplňuje Pařízková. 

Související