Co ji k tomu vedlo? Dozvěděla se, že jejím biologickým otcem byl údajně jiný muž, a tak po něm chtěla dědit. Soud však odmítl její žádost o odběr vzorku DNA z těla muže, o němž tvrdila, že je jejím zemřelým otcem. A tak kauzu prohrála.

Svůj verdikt soud zdůvodnil tím, že osoby oprávněné k povolení odběru vzorků DNA z těla zemřelého nesouhlasily a že pouze majetkové zájmy žalobkyně nemohou být důvodem k rozvracení dlouholetých ustálených rodinných vazeb.

Není to dávno, co médii prošla zpráva o zkušenostech genetických laboratoří, že "každý desátý muž vychovává cizí dítě". Jinak řečeno, 10 procent lidí by mohlo začít vést soudní pře podobné té popsané. Věda dnes umožňuje ověření rodičovství prakticky se stoprocentní jistotou.

Je správné začít "vědecky" zkoumat všechny rodinné vztahy? Abstrahovat od toho, kdo a jak se ke komu celoživotně choval? Soud dnes řekl, že to správné není.

Jsem přesvědčen, že rozhodl spravedlivě. Lidské vztahy by neměly být poměřovány jen majetkovým prospěchem. Neměly by být postaveny jen a pouze na neosobní biologické "vědecké" pravdě.

Podstatné však není to, že soud v daném případě zakázal nemorální dokazování. Důležitá je nevyřčená výzva soudu, aby každý pečlivě zvážil, co ho vede ke snaze "objektivně" zjistit rodičovský vztah. Že takové zkoumání není vždy zrovna moudré, a dokonce tam, kde je motivováno pouhou chamtivostí, není morální.

Související