Potřebovala jsem skupinu 15 nadšených budoucích podnikatelek a 5 hodin intenzivního výkladu na téma jak založit formu a jak si sestavit finanční plán, abych poprvé v životě konečně naplno pochopila úskalí českého zákonodárství pro svobodné podnikání.

 Ano, věděla jsem, jak moc byl náš život v loňském roce ovlivněn novým občanským zákoníkem.  Ano, věděla jsem, že náš zákon o daních z příjmů je zákon s největším počtem změn během své existence.  Ano, věděla jsem, že život podnikatele zde není lehký, že se musí vypořádat s řadou administrativních překážek.  Věděla jsem ze své desítky let trvající práce auditorky a daňové poradkyně velkých firem, jak důležitou roli někdy hraje pár slov, jak nezbytné je najít veškerou dokumentaci k transakci i po 3 letech, a hlavně jak nezbytné ( a složité) je umět vždy vysvětlit pravou podstatu věci. 

 Vůbec jsem při zakládání vlastního byznysu před dvěma lety nedocenila, jak obrovské znalosti mám v hlavě, protože já si umím založit firmu, sestavit svůj byznys plán, doplnit ho o ten finanční, umím si dobře nastavit smluvní podmínky, které nepoškozují mne.   Vím, jaké daňové úskalí má pro mne pořízení reklamy na Facebooku a jak si plánovat a monitorovat své peněžní toky a podobně.  Pro mne je to díky letům praxe běžná rutina.

 Ale až minulé pondělí mi došlo, že tyhle znalosti a zkušenosti a dovednosti nejsou pro každého podnikatele běžně dostupné či vlastní.   Já se svou znalostí zákonů vice než 20 let živila.  Ted podnikám v jiném oboru a své znalosti jen dále využívám.    Ale co těch 15 jiných žen, kterým jsem přednášela na kurzu k jejich startu podnikání?  Každá měla jinak atraktivní podnikatelský záměr, od specifického interiérového designu přes grafické studio, po služby v sociální oblasti.  Každá chtěla lehce jiný byznys model.  Jedna chtěla být OSVČ,  jiná založit spolu s kamarádkou s.r.o.  Jedna chtěla podnikat jen v tuzemsku, další měly plány na dodávky služeb i do jiných států.

 U některých detailů vylíčených podnikatelských záměrů jsem ani já z hluboké studnice svých znalostí neuměla okamžitě vytáhnout správné řešení všech důsledků dle zákona.  Jak to mají pak zvládat ony samy?  Plány mají krásné, které určitě pomohou těmto ženám se seberealizací, ale zejména pomohou světu kolem.  Několik žen se osamostatní, některé budou dávat práci I jiným spolupracujícím osobám. Což by měl být kromě zisku, podle mého názoru, i další cíl každého odpovědného podnikatele.  A také budou našemu státu platit daně a příspěvky na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění v nemalé výši.

 Ale proč si kromě toho všeho mají plánovat i výdaje na daňového poradce, právníka, finančního poradce, konzultace, obchodních podmínek, patentového zástupce na registraci svých ochranných známek. Proč mají shánět účetního, o kterém se budou domnívat, že jim všechny ty dříve zmíněné funkce nahradí a pak budou jen zoufale hledat řešení, když zjistí, že účetní jen zpracoval dodané dokumenty a neporadil jim proaktivně, co měly mít před půl rokem ve smlouvě, aby nebyl teď problém, protože to přeci není v jeho kompetenci.

 Právě diskutovaný zákon o elektronické evidence tržeb je zákon pro stát.  Kdy se ale objeví zákon umožňující podnikatelům dýchat a soustředit se na svůj nápad?   Kdo si zakládá start up, je tak nějak srozuměn s tím, že to případně obchodně i nemusí vyjít, ale dělá samozřejmě vše proto, aby to vyšlo. Ale proč se musí tento začínající podnikatel (ať už je jakéhokoliv věku) toho tolik naučit z naší legislativy? Proč má být jedou z jeho největších nákladových položek částka na poradce všeho druhu? Když stejně vlastní rozhodnutí v každé situaci musí udělat sám....

 Na Slovensku už ve vládě diskutují o tom, že noví podnikatelé s obratem do 200 tis EUR v inovativních oborech budou dva roky osvobozeni od daně z příjmů a následně budou mít nižší sazbu daně. Nechceme se tím inspirovat?

 Já se před těch 15 žen ještě jednou vrátím. Ve výkladu záludností českých zákonů ve vztahu k podnikání budu pokračovat.  Zatím však nevím, jaká bude ta moje poslední rada, kterou si mají odnést s sebou a zapamatovat,  aby to vše přežily a nevzdaly po první konfrontaci s finančním úřadem či úřadem sociálního zabezpečení. 

 

Související