Symbol českého tunelování, vykradené CS fondy, se ve skutečnosti ukazují být jednou z nejvýhodnějších investic devadesátých let. Z fondů v březnu 1997 zmizelo 1,23 miliardy korun a za podíl na jejich vykradení byla odsouzena čtveřice mužů v čele s Josefem Matoulkem. K dnešnímu dni je ale účet fondů výrazně plusový – takřka tři miliardy korun.

A přispěla k tomu klička správcovské společnosti Akro, která fondy od léta 1997 spravuje. Ta totiž před dvěma lety vysoudila od státu náhradu škody 2,087 miliardy korun za to, že peníze střadatelů neuhlídal. Po pravomocném rozsudku Městského soudu v Praze mu ministerstvo financí uvedenou sumu vyplatilo na sklonku roku 2012.

Ministerstvo ale tehdy podalo dovolání k Nejvyššímu soudu. Ten v rozsudku nižší instance našel spoustu chyb a přikázal případ znovu rozhodnout. Mimo jiné proto, že soud dostatečně nedoložil to, zda úředníci ministerstva financí mohli krádeži skutečně zabránit.

Platili dobrovolně?

Městský soud v Praze měl proto v úterý znovu rozhodnout. Jednání bylo ale krátké. Akro soudu oznámilo, že svoji žalobu na stát stahuje. Ale že uvedené dvě miliardy si nechá.

"Stát na základě pravomocného soudního rozhodnutí už zaplatil. Máme za to, že tímto plněním odpadl předmět sporu a jeho další trvání nemá význam," uvedl právní zástupce Akro Miroslav Zámiška.

Soudkyni Naděždě Zachystalové, stejně jako právnímu zástupci ministerstva Pavlu Grošpicovi nezbylo než rozhodnutí Akra akceptovat.

To, že uvedené peníze nemusí vracet (i přesto, že Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí, kvůli němuž je ministerstvo financí vyplatilo), obhajuje šéf společnosti Akro Jiří Trávníček paragrafem obchodníhozákoníku, který řeší, co je a co není neoprávněné obohacení. "V okamžiku, kdy druhá strana dobrovolně plnila, tak to pro ty fondy není neoprávněné obohacení," vysvětlil Trávníček.

Právě kolem toho, zda ministerstvo platilo dobrovolně, nebo z donucení, se rozhořel v jednací síni jediný spor. "Platili jsme jen proto, abychom zabránili nařízení exekuce," vysvětloval Grošpic.

"Plnili na základě rozhodnutí, které ještě nebylo vykonatelné. Měli lhůtu tři měsíce, zaplatili už po měsíci, takže plnili dobrovolně," oponoval Zámiška. "Stát si nemohl dovolit, aby proběhla ta lhůta a byla na něj nařízena exekuce," argumentoval zase Grošpic.

Rozpočet s nimi počítal

Ministerstvo financí se však uvedených dvou miliard nechce vzdát. K vrácení peněz už ministerstvo Akro vyzvalo krátce poté, co Nejvyšší soud zrušil pravomocný rozsudek. A o tom, že s bezproblémovým vrácením počítalo, svědčí to, že uvedené dvě miliardy započítalo do příjmů rozpočtu, který předložilo sněmovně.

Akro ale od počátku odmítalo sumu vrátit. A oznámilo, že ji do definitivního vyřešení sporu dá na zvláštní účet. Ministerstvo proto na Akro již na sklonku minulého roku podalo žalobu pro neodůvodněné obohacení.

"Požadujeme vrácení částky, kterou Česká republika uhradila společnosti Akro na základě Nejvyšším soudem ČR zrušeného rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. září 2012," potvrdil mluvčí ministerstva financí Michal Žurovec.

Manažery Akra to ale nechává klidnými. "Ustálená judikatura říká, že jsme v právu. Jsem přesvědčen, že to ustojíme," uvedl Zámiška.

Úrok 18 procent

K vykradení CS fondů došlo v březnu 1997, kdy jejich nově zvolené vedení za 1,23 miliardy korun nakoupilo takřka bezcenné akcie Drůbeže Příšovice. Nucenému správci se podařilo z ukradených peněz vrátit zpět 200 milionů korun. Dalších 650 milionů pak získalo pro fondy Akro, které žalovalo jako jednoho z viníků Plzeňskou banku, která byla depozitářem fondů.

Soud dal Akru za pravdu a přikázal bance uhradit škodu. Protože na to neměla peníze, skončila v konkurzu. A Akro pohledávku vůči Plzeňské bance prodalo za 650 milionů korun. Když k tomu připočítáme 2,087 miliardy, které získalo od ministerstva financí, jsme na sumě takřka 2,9 miliardy korun.

Trávníček přitom odmítá, že by firma získala část peněz dvakrát. "Z 650 milionů za Plzeňskou bankou šla většina na úroky, jen 90 milionů na jistinu," říká. Pravda je, že uvedenou sumu výrazně navýšily úroky – soud totiž po většinu doby stanovil jejich výši na 18 procent.

Chobot, Tykač, Sisák

Za vytunelování fondů soud již před 14 lety odsoudil čtveřici mužů. Ve verdiktu ale uvedl, že to byli jen "pěšáci" a že hlavní organizátory žalobce před soud neposlal. Policie poté obvinila jako jednoho z organizátorů Pavla Tykače, ale po několika měsících jeho stíhání zastavila.

K podílu na vytunelování fondů se na jaře 2012 – poté, co už byla jeho případná vina promlčena – přihlásil podnikatel František Bušek (dříve Chobot). Ten uvedl, že fondy tuneloval spolu s Pavlem Tykačem, ten to ale odmítl. Policie Tykače znovu obvinila a v uplynulých dnech ukončila vyšetřování. Miliardář se tak nyní začne seznamovat se spisem.

Podle některých svědků byl hlavním organizátorem Petr Sisák, který již byl v minulosti odsouzen za tunelování První slezské banky. Policie ale nikdy neměla dost důkazů, aby jej obvinila.

Související

Peníze podle Leoše Rouska

Máte zájem o informace z ekonomiky v širších souvislostech?

Zadejte svou e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr informací, které se během týdne objevily v médiích. Těšit se můžete na komentář událostí od Leoše Rouska, hlavního analytika Hospodářských novin.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů a zasíláním obchodních sdělení, více informací ZDE. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru