Francouzští podnikatelé a investoři si na konci ledna vydechnou. Vyprší totiž platnost "superdaně" z vysokých příjmů, kterou socialistický prezident François Hollande prosadil, aby dodržel svůj předvolební slib.

Byl to "superomyl", který nebude nikomu chybět a politiky poučil, že vést třídní válku pomocí daní vede k vysokým nákladům a mizivým výnosům. Napsal to ekonomický list The Wall Street Journal (WSJ).

Fiaskem se daň 75 procent z příjmů přesahujících milion eur (takřka 28 milionů korun) ročně stala podle listu hned po svém zavedení v září 2012. Fotbaloví hráči hrozili stávkou, šéf skupiny luxusního zboží LVMH a nejbohatší Francouz Bernard Arnault pohrozil přesídlením do Belgie a řada dalších to skutečně udělala.

Ve frankofonní jižní Belgii nyní žije zhruba dvě stě tisíc Francouzů a kolem pěti tisíc z nich jsou daňoví exulanti, odhadl francouzský list Le Figaro. Dalších asi dva tisíce Francouzů uteklo před vysokými daněmi do Švýcarska a jejich dalšími oblíbenými destinacemi jsou Londýn a New York, upozorňuje WSJ.

Někteří lidé z vlády ovšem takový výsledek předvídali. Emmanuel Macron, který byl tehdy Hollandovým poradcem a nyní je ministrem hospodářství, varoval, že superdaň změní Francii v "Kubu bez slunce". Ekonomický růst Francie byl za Hollandova působení nepatrný, míra nezaměstnanosti zůstává nad 10 procenty a Francie přitahuje uboze málo přímých zahraničních investic. Ty v roce 2013 klesly na necelých pět miliard dolarů z ročního průměru 84 miliard dolarů za léta 2005-2007.

Za všechny tyto potíže nedostala Francie téměř nic na příjmech z daní. Za více než dva roky platnosti daně z ní získala státní pokladna necelé půl miliardy eur, udává ministerstvo financí. Je to méně něž jedno procento ročního rozpočtového deficitu. Mnohé firmy jednoduše odložily výplatu odměn nejvyšším manažerům a čekaly, až tato daň přestane platit nebo se sníží.

Zásluhy za konec superdaně patří Macronovi spolu s premiérem Manuelem Vallsem, kteří od svého loňského nástupu do funkcí z pozadí bojovali, aby zachránili ekonomiku před Hollandovými předvolebními sliby. Vallsův rozpočet pro letošní rok snížil firemní daně a "sociální poplatky" v celkovém objemu 40 miliard eur a Macron často mluví o potřebě odpoutat se od staromódního socialismu k podpoře podnikatelského prostředí.

Nezdar daně, která naštěstí mohla díky omezené době platnosti skončit bez jakéhokoli zásahu, je lekcí pro ty, kteří by se pokoušeli vést třídní boj prostřednictvím daňového systému. Všimnout by si jej měli zejména "progresivní" politikové celého světa, uzavírá WSJ.

Související