"To, že prožíváte něco výjimečného, vám obvykle dojde mnohem později," řekl k listopadu 1989 šéf textilky Juta Jiří Hlavatý. Shodou okolností jel přesně na 17. do Prahy na služební cestu.

Sám říká, že všechno sledoval, ale jen prostřednictvím televize a rozhlasu, protože nebyl nijak aktivní v politice a navíc měl na starosti firmu. V ten samý rok ho totiž jmenovali generálním ředitelem Juty.

"Bylo mi 41 let, byl jsem plný energie, všechno mě bavilo, život, práce, sport, vzrušená doba plná nový nadějí a příslibů," vzpomínal nově zvolený senátor.

Co jste dělal v roce 1989?

Všichni to znáte, to, že prožíváte něco výjimečného vám obvykle dojde mnohem později. Z mého pohledu listopadové události ve mně zastínil fakt, že jsem byl ten samý rok zvolen generálním ředitelem. Bylo mi 41 let, byl jsem plný energie, všechno mě bavilo, život, práce, sport, vzrušená doba plná nových nadějí a příslibů.

Samozřejmě že jsem vše sledoval, ale jenom prostřednictvím TV a rozhlasu. Nebyl jsem nijak aktivní ve veřejném životě, měl jsem každý den nabitý do pozdního večera. Uvědomuji si, že mě už tehdy moje pozice vedoucího odbytu plně zaměstnávala, jezdil jsem do jižních Čech na kurzy němčiny a ve volném čase jsem hrál denně tenis, staral se o rodinu, dům, matku, hodně jsem četl a studoval.

Jiří HlavatýKde jste byl přímo na 17. listopadu 1989? Máte ho spojený s nějakým osobním prožitkem?

Protože mám všechny kalendáře od roku 1989, tak vím, že v pátek 17. listopadu 1989 jsem byl na služební cestě v Praze na dovozní komisi na Centrotexu a pak jsem bloumal Prahou a vstřebával revoluční atmosféru.

Kde si myslíte, že byste byl dnes, kdyby se události roku 1989 nestaly? Například kde byste žil a pracoval?

Byl bych určitě dál v Jutě, ale bez problémů, které přinesla sametová revoluce i do Juty, a to v podobě aktivistů
Občanského fóra, které založil v našem městě jeden zaměstnanec. Přestože ve své odborné profesi nikdy nevykazoval žádné výjimečné schopnosti ani ctižádost se prosadit, politická příslušnost mu dodala sebevědomí a myslel si, že automaticky postoupí na řídící funkci závodu. Ale protože mám celý život stejné zásady a přesné představy, kdo má předpoklady pro řízení, neuspěl. Mně ale připravil pár neférových okamžiků, na které nikdy nezapomenu, a ztratil jsem pár iluzí o lidském charakteru.

Juta byla vždy prosperující podnik, který nakupoval nové technologie, rozvíjel se, modernizoval, zaměstnával na rozhodujících místech skutečné odborníky, a já jsem vždy chtěl žít ve Dvoře Králové, takže jsem přesvědčen, že bych stejně v Jutě pracoval.