Den po 17. listopadu přijel sedmnáctiletý student průmyslové školy ve Frenštátě pod Radhoštěm Radim Jančura do Prahy na školní výlet. "Na nádraží na mne čekal můj spolužák ze základní školy a řekl mi: 'Něco se tu včera stalo, něco velkého'", vzpomíná dnes majitel přepravce StudentAgency.

Revoluce podle něj přišla v pravou chvíli. "Měl jsem to štěstí, že jsem vstoupil do dospělosti už jako svobodný člověk, který nebyl komunismem zlomen," řekl Jančura.

Co jste dělal v roce 1989? 

Bylo mi 17 let, studoval jsem 4. ročník střední průmyslové školy ve Frenštátě pod Radhoštěm.

Radim JančuraKde jste byl přímo na 17. listopadu 1989? Máte ho spojený s nějakým osobním prožitkem?

Naprostou náhodou naše třída přijela vlakem 18. listopadu 1989 ráno do Prahy na týdenní školní výlet. Na nádraží na mne čekal můj spolužák ze základní školy a řekl mi: "Něco se tu včera stalo, něco velkého". Na ulicích byly amatérské plakátky, které nikdo nestrhával, každé odpoledne emotivní manifestace.

Naši třídu doprovázela třídní učitelka, tehdy členka KSČ, a dokonce i ředitel školy. Dali nám volno, ať poznáme reálný svět, i oni asi cítili výjimečnost těchto chvil. Praha a tato srdcervoucí atmosféra byla pro nás něco nového, byli jsme se spolužáky spíše takoví revoluční turisté. Abychom měli výhled, vylezli jsme na střechu maringotky v parku na Klárově u Mánesova mostu a koukali na most, po kterém šel průvod na Pražský hrad. Najednou se naše maringotka ocitla uprostřed dvojitého policejního kordonu, pod maringotku přijely policejní obrněné transportéry.

Kde si myslíte, že byste byl dnes, kdyby se události roku 1989 nestaly? Například kde byste žil a pracoval?

Revoluce pro mne přišla v pravou chvíli. Dětství je krásné v jakémkoliv režimu, je-li mír. Měl jsem to štěstí, že jsem vstoupil do dospělosti už jako svobodný člověk, který nebyl komunismem zlomen. Nikdy jsem autority neuznával, v dětství se to projevovalo tak, že jsem byl nazýván "třídním šaškem", v dospělosti bych určitě narazil.

Související