- Vystudoval Strojní fakultu ČVUT.
- V roce 1979 nastoupil jako konstruktér do podniku Kovosvit MAS Sezimovo Ústí, kde působil do roku 2005, například jako technický ředitel a obchodní ředitel.
- Dále pracoval například v TOS Čelákovice jako obchodní ředitel.
- V roce 2013 se vrátil do Kovosvitu jako manažer projektů, od letošního 1. června je ředitelem Svazu strojírenské technologie.
Jak se letos daří českému strojírenství?
V letošním roce u nás docházelo k pozitivnímu vývoji produkce i exportu. Oba tyto ukazatele vzrostly v prvním pololetí meziročně o šest procent. Teď se to, kvůli problémům na Ukrajině a v Rusku, ale zkomplikovalo.
Vzhledem k setrvačnosti by ale měly být výsledky v druhém pololetí ještě pozitivní. Věříme, že došlo k oživení a že dopad politických vlivů nebude drtivý. To se však dá těžko odhadnout.
Velká část českého strojírenského vývozu míří do Ruska, loni už šlo o téměř 20 procent, předloni o 15 procent. Znamená to, že ruské sankce mohou mít pro některé české strojírenské firmy katastrofální důsledky?
Nepřál bych si, aby byly katastrofální, a doufám, že se konflikt zklidní. Situace je ovšem složitá, protože ruský a ukrajinský trh ovlivní i další země. Pro většinu firem, které vyvážejí maximálně 30 procent z celkové produkce do Ruska, je to řešitelná situace. Najdou totiž alternativy – buď vstoupí na nové trhy, nebo posílí svůj tržní podíl na stávajících.
V čem bylo Rusko pro české firmy tak výjimečné, když současná generace tamních obchodníků už Radu vzájemné hospodářské pomoci prakticky nepamatuje?
V době krize firmy, jež se orientovaly na evropský a americký trh, trpěly. Hledaly proto další možnosti. Objevila se poptávka v Rusku, které se pustilo do modernizace všech průmyslových sektorů. Problém Ruska spočívá v tom, že již nemá prakticky žádnou domácí výrobu. Ruská produkce obráběcích strojů se po roce 1990 ustavičně zmenšovala a již nedosahuje ani třetiny objemu produkce těchto strojů v České republice.
Rusko je z 95 procent odkázáno na dovoz. Ten loni činil asi 1,7 miliardy dolarů, což už znamenalo mírný meziroční pokles. Tento propad se letos a v příštím roce bude podstatně prohlubovat. Otázka je, čím to může Rusko nahradit. Obráběcí stroje rozhodně nejsou oborem, kde by někdo mohl rozhodnout, že si země rychle pořídí vlastní výrobní základnu. Výroba obráběcích a tvářecích strojů se snadno zlikviduje, ale velice obtížně buduje, a nejde to na základě nějakého nařízení. Rusko proto ještě dlouho bude muset obráběcí stroje dovážet.
Potraviny v Česku jsou šesté nejlevnější v Evropské unii, tvrdí svaz obchodu - čtěte ZDE
Česká pobočka softwarové firmy SAP se chce prosadit v menších firmách - čtěte ZDE
Jak se díváte na možnost, že by si firmy vyvážející do Ruska vynahradily výpadky v Kazachstánu a ostatních republikách bývalého Sovětského svazu?
Je nutné na těchto trzích pracovat a snažit se tam udržet současné pozice. Kazachstánská ekonomika je však hodně spjatá s Ruskem. Problémy s financováním, které mohou postihnout ruské firmy, se přenesou i do Kazachstánu. Věřím v dlouhodobou spolupráci, ale nemyslím si, že v krátkodobém horizontu by se to, co nebudeme schopni uplatnit v Rusku, dalo uplatnit v Kazachstánu či někde jinde. Rusko má své technické standardy, takže přehodit výhybku nebude snadné.
