Nejprve nadšení, podruhé fraška

Vzpomínáte si, jak byl kdysi kapitalismus cool? Vzpomínáte si, jak byla kdysi coca-cola, nyní opovrhovaná, považována za luxusně-nedosažitelný nektar bohů? Vzpomínáte, jak dnes nenáviděné kouření bylo kdysi tak in, že se kouřilo v práci, na palubě letadel, na přednáškách, a dokonce v některých televizních duelech? A vzpomínáte si také na dobu, kdy nošení světélkujících digitálních hodinek bylo obecně považováno za fakt skvělý nápad?

Historie se opakuje, povzdechl si kdysi Hegel. Ano, nejprve jako tragédie, podruhé jako fraška, dopovzdechl k tomu Marx, a vytvořil tak jeden ze svých nejznámějších citátů, u kterého paradoxně figuroval právě jako druhý, fraškovitý citátor. Nicméně zdá se, že tento princip funguje i naopak: poprvé jako nadšení, podruhé jako fraška.