Británií projela cyklistická Tour de France. Byla to velká sláva. Úřady v Yorkshiru opravily silnice, nazdobila se města i vesničky, rozvěsily fáborky a balonky. I ti, kdo nerozeznají silniční speciál od horského kola a myslí si, že Froome je značka pracího prášku, si našli místo podél trati. Takových lidí se za tři dny našlo pět milionů. Ano, pěti milionům lidí stálo za to, vystát několik hodin v krajně nepohodlné pozici, aby pak dvě stě pestře oděných šílenců udělalo kolem nich "frnk" a zmizelo kdesi v dáli...

"A to je všechno?" dotázala se v cíli první etapy v Harrogate pětiletá holčička svého tatínka, když se kolem nich v rychlosti mihli špičkoví spurtéři. "No, vlastně ano," odvětil s rozpaky tatínek, který se na tuhle konverzaci evidentně nepřipravil. Vzpomněl jsem si, jak jsme v roce 1986 stáli se spolužáky na Prašném mostě v Praze a mávali na uvítanou Michailu Gorbačovovi. Kolem nás projelo několik limuzín s tmavými skly, kdy se nedalo ani odhadnout, kde Gorby sedí, a my se na sebe jen rozpačitě podívali...

Zbývá vám ještě 70 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se