Mezikorejská hranice nikdy nebyla pohostinným místem. Jsou tu miny, strážní věže a zbraně – všudypřítomný symbol nepřátelství mezi Severní a Jižní Koreou.

Ale jen deset kilometrů za hranicí leží rozsáhlý komplex továren, kde se v těchto dnech odehrává jiný boj mezi oběma Korejemi. Je to boj o oblíbené sušenky Choco Pie, napsal list The Washington Post.

Za normálních okolností jsou jihokorejské sušenky Choco Pie v Severní Koreji víceméně běžně dostupné díky průmyslovému komplexu Kesong, kde jihokorejské podniky zaměstnávají tisíce levných severokorejských pracovních sil.

Od otevření Kesongu v roce 2004 rozdali jihokorejští podnikatelé bezpočet tisíc sušenek Choco Pie jako bonus svým severokorejským zaměstnancům. A ti s nimi rozjeli kvetoucí černý trh.

Analytici uvádějí, že nelze podceňovat kulturní dopad Choco Pie na Severní Koreu. To nejsou jen dvě čokoládové sušenky spojené směsí podobnou bonbonům marshmallow. Tohle je kapitalismus – lahodný kapitalismus.

Podle některých odhadů se v Severní Koreji měsíčně prodalo dva a půl milionu sušenek Choco Pie, i když není jasné, kdo by tak oddaně sledoval právě tento aspekt trhu. Bez ohledu na to, kolik jich bylo, se ale nyní počet sušenek v oběhu nepochybně sníží.

 Dvacet sušenek jako příplatek za noční směnu

Podle zpráv jihokorejského tisku severokorejské úřady zakázaly rozdávání sušenek Choco Pie v Kesongu. Zákaz následoval po několika zátazích na překupníky s kapitalistickou laskominou, kvůli kterým jí v Pchjongjangu začal být nedostatek.

Dříve mohli severokorejští zaměstnanci dostat až 20 sušenek za každou noc práce jako příplatek. Ale teď, uvádějí jihokorejští zaměstnavatelé, místo toho dostávají klobásy, instantní nudle, kávu nebo čokoládové tyčinky. 

Dlužno podotknout, že podobné zprávy je těžké ověřovat a jihokorejský tisk při informování o KLDR není nejobjektivnější. Už se mu také podařilo vypustit do světa zprávy, které se později ukázaly jako nepravdivé. Ale případ Choco Pie se zdá být dobře doložený, a tudíž věrohodný.

Severokorejský režim dlouhodobě vnímal Choco Pie jako ideologickou hrozbu, uvádějí někteří odborníci. "Severokorejci milují Choco Pie," řekl v roce 2009 ředitel rozhlasové stanice NK Open Radio Ha Tche-kung. "Je to invaze na jejich žaludky."

Příliš cenné laskominy

Koho by při otevření Kesongu napadlo, že sušenky budou takový hit? Podle odborníků to vlastně ani tolik nepřekvapí. Příběh jihokorejských sušenek je o tom, co mají všichni společné, bez ohledu na to, jestli žijí v nejizolovanější zemi světa – lásku ke sladkým pamlskům zabaleným v plastikovém sáčku.

Skutečnost, že se v odpadkových koších v Kesongu jen zřídka najde obal od Choco Pie, by mohla svědčit o tom, že Severokorejcům nechutnají. Ale opak je pravdou. Místní zaměstnanci, většinou ženy, si rychle uvědomili, že Choco Pie jsou příliš lahodné a cenné, než aby je snědli.

Když je prodají, mohou tím značně zvýšit své skrovné příjmy. A tak si sušenky našly cestu na černý trh v Pchjongjangu – a mohlo jich být až 150 000 denně. Severokorejské úřady se tomu snažily čelit protisušenkovou propagandou.

"Jihokorejské úřady do Choco Pie přidaly podivné látky," napsal například jeden severokorejský list a druhý dodal: "Choco Pie nastražila Jižní Korea, aby otřásla naší národní obranou. Špehují nás a hodnotí. Pokud si jejich produkty oblíbíme, pak může kdykoli povolit i ideologie lidu." 

Související
Newsletter

Byznys

Nechcete, aby vám uniklo to nejdůležitější z byznysu a finančních trhů?

Každý pátek od nás dostanete souhrn klíčových událostí doplněných o kontext. Autory jsou přední osobnosti Hospodářských novin: Jaroslav Mašek, Luděk Vainert, Milan Mikulka, Jana Klímová a Martin Ehl.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem příjmu newsletteru. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru