Šéfka amerického Fedu Janet Yellenová nechala tento týden málokoho na pochybách. Přes zlepšující se výkon reálné ekonomiky nehodlá nijak uspíšit první růst úrokových sazeb. Na vystoupení v Mezinárodním měnovém fondu navíc otevřeně řekla, že superuvolněná měnová politika neohrožuje stabilitu finančního systému. Necítí tak při rozhodování potřebu brát v potaz jiné faktory než inflaci a zaměstnanost.

Jako větší problém vidí finanční stabilitu Banka pro mezinárodní platby (BIS). Ta ve své poslední zprávě naopak nabádá velké centrální banky k tomu, aby neprotahovaly období supernízkých sazeb. BIS přiznává superuvolněné měnové politice pozitivní roli těsně po pádu Lehman Brothers, kdy světu hrozil finanční kolaps.

Teď je ale její účinnost podle BIS minimální a uvolněné měnové kohouty pouze výrazně zvyšují ochotu investorů riskovat a nafukují nerovnováhy na rozvíjejících se trzích. BIS zvlášť varuje před rychlým nárůstem zahraničního dluhu v rozvíjejících se ekonomikách. Od začátku roku 2008 se zahraniční dluh v rozvíjejících se ekonomikách zvýšil o 2 biliony dolarů. Řada studií přitom ukazuje, že je to přímý důsledek uvolněných měnových podmínek v USA, které jsou rozvíjející se ekonomiky fakticky nucené dovážet.

Janet Yellenová ovšem v tuto chvíli jasně ukazuje, že nehodlá nic měnit na úzké orientaci měnové politiky na domácí inflaci a trh práce. Podobně jako v minulosti tak hrozí, že otočení amerického měnově-politického kormidla s sebou nakonec přinese dramatičtější zvraty. Ty části globálního finančního systému, které si v minulosti zvykly na levný dolar a zvyšovaly své zadlužení  nebo naopak pomalu odbourávaly předlužení, mohou mít problém. Které to jsou? Určité vodítko může poskytnout žebříček zemí, které mají oproti historickým průměrům nejvyšší dluhovou službu (viz graf níže, zdroj BIS).