Švédský podnikatel Net Jacobsson býval v letech 2007 až 2009 manažerem Facebooku zodpovědným mimo jiné za zahraniční trhy nebo nábor nových uživatelů. Bylo to v období, kdy uživatelů za krátkou dobu čtyřnásobně přibylo. Zároveň to bylo období, kdy na tuto sociální síť začali ve velkém proudit i lidé z Česka.

Paradoxně čím větší společnost se z Facebooku stávala, tím méně Jacobssona bavila. A tak manažer se zkušenostmi z Ericssonu, čínského internetového prohlížeče Maxthon nebo v Česku kdysi populárního ICQ z firmy odešel. A začal se postupně věnovat start-upům.

Loni v listopadu spolu s dalšími partnery založil venture kapitálový fond SparkLabsGlobal. Sehnal do něj 30 milionů dolarů a teď cestuje po světě a hledá firmy, do nichž by investoval tak, aby se mu svěřené peníze za pár let zhodnotily. Takhle s kolegy podpořili za necelý půlrok již 15 firem. Asi třicítku dalších ještě hledají. A právě tato pohnutka tento týden přilákala Jacobssona do Prahy, kde se setkal s místními investory a prohlédl si prezentace přibližně dvacítky začínajících technologických firem.

Našel jste tedy v Česku nějaké firmy zralé na investici?

Viděl jsem asi dvacítku startupových prezentací. Některé z nich právě začínají, ale vypadají jako zajímavý mix lidí. V pražských akcelerátorech Wayra i StartupYard jsou teprve na začátku svých programů. Také jsem byl překvapen tím, že Praha funguje jako centrum pro start-upy z východní Evropy. Hodně se sem stahují.

Je to tu krásné a je tu velmi dobrá atmosféra. Unikátní je to, že v mnoha jiných startupových hubech jsou mnohem vyšší náklady na život. Je to tím pádem něco jiného než Londýn, San Francisco nebo Helsinky.

A nějaký kandidát na investici z vaší strany se mezi nimi najde?

Na to je asi brzy. Ale pár z nich budu nadále sledovat a poté, co skončí jejich akcelerační programy, se s nimi asi znovu budu snažit spojit. Ale zatím nic z toho nebylo dostatečně vyvinuté na to, abychom do toho šli.

Do Česka se ale určitě vrátím, abych se podíval na firmy, které jsem teď propásl, nebo na nějaké další. Myslím, že tu je strašně dobré prostředí. V podstatě je to zlatý důl, co se týče šikovných inženýrů a vývojářů. A okolní svět o tom stále moc neví. V Sillicon Valley se firmy o takové vývojáře rvou a opravdu hodně je přeplácejí.

Vzhledem k tomu, že jste si tu ale žádnou investici nevybral, bude mít česká scéna asi i nevýhody...

V Česku není žádná opravdu velká technologická firma, která by vytvořila podhoubí pro zakladatele start-upů. Na trzích, kde působíme, ten rozdíl vidíme. V Koreji je Samsung nebo LG, ve Švédsku Ericsson a ve Finsku Nokia, která v tomhle sehrála velkou roli bez ohledu na to, jak je na tom nyní.

V mládí tyhle firmy přitáhnou talenty, které v nich nasbírají mnoho zkušeností, cestují a poznají toho opravdu hodně. A pak si založí vlastní firmu, která může být mnohem úspěšnější, než kdyby do toho šli hned na začátku. Helsinky teď takto překypují start-upy poté, co se Nokia dostala do potíží.

O jaké mladé firmy se váš fond zajímá?

Investujeme do firem, které jsou na začátku, před prvním kolem reálných investic. Jedná se z naší strany většinou o částky mezi 50 tisíci dolary a milionem. Jsme ve fázi hned po takzvaných andělských investorech. Normálně to je mezi 300 až 400 tisíci dolary.

Co přesně z vašich pozorovacích výletů, jako byl ten pražský, vzniká? Klasická investice do začínající firmy, nebo něco víc, jako například akcelerátor, který vaše firma provozuje v Jižní Koreji?

V Koreji je to část našeho odděleného fondu, který se soustředí pouze na Koreu. Jinak vlastní akcelerátory nemáme, ale snažíme se spolupracovat s jinými. Dosud jsme udělali 15 investic. Minulý týden jsme se například podíleli na největší letošní evropské investici do start-upu, když jsme spolu s dalšími vstoupili do švédské společnosti Lifesum, která vyvíjí aplikace pro plánování zdravého životního stylu. Celkem to dělalo 6,7 milionů dolarů.

Na tom chci ukázat, že nemáme v plánu něco zakládat. Spíš vyhledáváme příležitosti v nových zemích a na nových trzích. Hledáme talenty. A Česko je jedno z míst, kde se dají najít.

Ve svém současném portfoliu máte na první pohled dost odlišné firmy. Jedna se třeba zabývá aplikacemi pro právníky, další potom chytrými kuchyňskými pomůckami…

Ano, to je pravda. Zmínění Law Pals nás zaujali tím, že se snaží změnit způsob, jakým dnes komunikují právníci se svými klienty. To myslím má budoucnost. Ještě zajímavější je Orange Chef. To je firma, která vyvíjí chytré kuchyňské prkénko, které vám dovede sdělit kalorické údaje o navážených surovinách. Do ní investovaly i Google Ventures, a je dost možné, že to bude jako s Nestem - nejprve investice, potom akvizice.

Za vším ale tím stojí dva fenomény, a to jsou takzvaná big data a internet věcí. Právě ty tato firma v podobě aplikací propojuje. A to jsou také podle nás spolu s takzvanými wearables obory budoucnosti.

Kolik kroků a času je vlastně mezi tím, když někoho vidíte na prezentaci a než s ním podepíšete kontrakt o investici?

V momentě, kdy nás někdo zaujme, jsme většinou velmi rychlí. Zavolám někomu z partnerů, popíšu jim to. A potom se hlasuje. Po telefonu nebo třeba e-mailem. Celý proces potom může být hotový za týden či dva. 

HNByznys na facebooku

/klikem na ikonu vstupte na profil/

Ale pokud jde o samotné rozhodnutí, myslím, že jsme natolik zkušení, že to můžeme dělat okamžitě. Na těch lidech vidíte, jestli svému oboru rozumí a jestli jejich projekt má smysl.

V tomhle jsme možná trochu výjimeční. Bavil jsem se například se zástupcem jednoho zdejšího venture kapitálového fondu a ten mi řekl, že loni první rok investovali jen do jednoho start-upu a rok na to jen do pár dalších. My už jich teď za necelý půlrok máme patnáct.

Kolik byste jich celkově chtěl mít ve svém portfoliu?

Máme třicetimilionový fond, takže si myslím, že to bude od 35 do 45, v závislosti na velikosti těch firem.

Jakou máte investiční strategii? Za jak dlouho chcete nakoupené podíly přeprodat, a zhodnotit tak investice?

Další tři roky budeme investovat do tohoto fondu, potom se budeme snažit exitovat a začneme sbírat novou kolekci.

Mezi lety 2007 a 2009 jste byl manažerem Facebooku zodpovědným za nabírání dalších uživatelů. V této éře se populace lidí na Facebooku zečtyřnásobila na více než 250 milionů. I Češi si tehdy ve velkém začali zakládat účty. Jaká byla vaše strategie?

Všechno bylo organické. Ale hlavní příčinou byly překlady - tím Facebook opravdu expandoval. Nejprve to totiž přirozeně bylo pouze pro lidi, kteří mluví anglicky. Ale pak jsme udělali aplikaci, kdy sami uživatelé mohli překládat Facebook z angličtiny do svých jazyků. A tím se to rozjelo. Během asi 24 hodin jsme byli přeložení do francouzštiny.

To opravdu změnilo vše. Pak už to byl síťový efekt. Také jsme byli velmi aktivní v oblasti marketingu ve vyhledávačích. Když jsme na tom zapracovali, tak se to nakonec dostalo do fáze, kdy to u osob na prvním místě nacházelo právě jejich facebookové profily. A to hrálo taky velkou roli.

Později jste byl zodpovědný i za takzvané M&A (slučování a akvizice). Akvizice internetových firem v miliardách dolarů jsou nyní velké téma. Jak to vypadalo tehdy?

Tehdy bylo na opravdu obří obchody ještě brzy. Dívali jsme se po příležitostech, ale během mého působení jsme žádnou opravdovou neuskutečnili. Většinou šlo o firmy mimo USA, které mohly být potenciálním konkurentem. Ale vždy jsme se rozhodli to nedělat, protože jsme si uvědomili, že když budeme chytře postupovat v jiných věcech, tak se k jejich uživatelům dostaneme tak jako tak.

Co si tedy s těmito zkušenostmi myslíte o akvizicích, jako byla koupě Instagramu nebo později za 16 miliard dolarů nákup WhatsAppu?

Zní to samozřejmě bláznivě. Hlavně částka za WhatsApp. Ale když se na to podíváte podrobněji, tak zjistíte, že většina toho byla proplacena v akciích, a ne v hotovosti. Takže to Facebook zas tolik nestálo. Problém Facebooku je, že i přes poslední povzbudivá čísla už to není firma, která roste co do počtu uživatelů tak jako dřív. A najednou je tu WhattsApp, na kterém je z mého okolí aktivních mnohem více lidí.

A tak je přirozené, že to začal Facebook vnímat jako hrozbu. Do mobilů se totiž dostal později, než chtěl, a i přesto, že se docela dobře chytil, má pocit, že se musí hýbat rychleji. Facebook například sám vyslal na trh několik mobilních aplikací, ale žádná z nich se opravdu nevžila. Například Facebook Paper - bylo kolem toho mnoho povyku, ale ve skutečnosti to skoro nikdo nepoužívá.

Potom je tu ale jiná oblast akvizic. Facebook koupil firmu Oculus, která vyrábí brýle pro virtuální realitu.

To je ještě víc bláznivé. Je to reakce na Google Glass, která vypadá ještě futurističtěji. Jako další platforma, na které by všechno ostatní mohlo probíhat. Ale podle mého názoru je to extrémně brzy. Do několika let prostě neuvidíme lidi, kteří by tohle nosili...

Ještě dál jde třeba Google, který kupuje dokonce výrobce robotů a dronů.

To už vůbec nechápu. Přijde mi to jako když velcí kluci hledají nové hračky. Drony teď prostě frčí, tak jsou do nich všichni zbláznění.

Proč jste vůbec vy osobně Facebook opustil?

Bylo to velmi intenzivní období mojí kariéry. A asi nejintenzivnější období v historii firmy. Představovali jsme nové produkty a služby v podstatě každý týden. S tím bylo spojeno mnoho práce, mnoho cestování a já v té době již měl tři děti. A zároveň se také z Facebooku stávala velká společnost. Když jsem tam nastoupil, tak to pořád byl takový větší a globálnější start-up. Bylo nás tam 250 a všichni jsme se znali jménem. A to je prostředí, ve kterém mně se pracuje lépe.

Související

Peníze podle Leoše Rouska

Máte zájem o informace z ekonomiky v širších souvislostech?

Zadejte svou e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr informací, které se během týdne objevily v médiích. Těšit se můžete na komentář událostí od Leoše Rouska, hlavního analytika Hospodářských novin.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů a zasíláním obchodních sdělení, více informací ZDE.
Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru