Více než 30 nadaných severočeských studentů odjelo díky podnikateli Martinu Hausenblasovi sbírat zkušenosti do zahraničí. Pro tento účel založil Hausenblas v roce 2010, s pomocí Ústecké komunitní nadace, Stipendijní fond Renesance, do něhož ročně vkládá desetinu svých příjmů, což je zhruba 400 tisíc korun. Jeden rok přispěl dokonce 700 tisíci.

"Spolupráce začala na základě dohody s nadací. Oni měli kontakty a lidskou sílu, já jsem měl peníze a vizi," vysvětluje Hausenblas. Společně s Pavlem Neumannem vybudoval společnost Adler obchodující s reklamním textilem. Z vedení firmy v roce 2006 odešel, stále ale působí v jejím představenstvu.

Jde o velmi úspěšnou firmu. Dnes působí ve 13 zemích včetně Česka a loni dosáhla zisku 40 milionů korun a tržeb zhruba 370 milionů.

Podle Hausenblase Čechům nechybí vzdělání, jsou funkční a chytrý národ, ale chybí jim sebevědomí. "Mám zkušenost, kdy jsem se ocitl sám v zahraničí bez ničeho. Po nějaké době si ale osvojíte jazyk, najdete přátele a zjistíte, že můžete získat spoustu zkušeností, které pak zužitkujete doma. To je také cíl fondu. Když předáváme peníze studentům, vždy říkám: Ústecká komunita vám pomohla. Až vám to změní život, najděte způsob, jak to komunitě vrátíte," popisuje Hausenblas.

Za svoje nadační aktivity obdržel loni cenu novinářů pro individuálního dárce v soutěži Via Bona.

Než se dostal ke sponzoringu, musel Hausenblas mnohokrát balancovat na hraně mezi ziskem a krachem. "Společnost Adler byla v podstatě postavena na naší schopnosti dostát danému slovu. Odjel jsem například do Číny a dojednal dodávky textilu. Pak jsem přijel do Česka, šel nadšený do banky pro půjčku, protože jsem měl vidinu vysoké marže, ale v bance mi řekli, že nám nic nepůjčí. Dostal jsem se do situace, kdy jsem pro čínského výrobce neměl peníze, ale zboží už bylo přitom vyrobené a poslané do Hamburku," popisuje někdejší horké chvíle Hausenblas.

Dal tehdy čínskému výrobci své slovo, že zaplatí. Ten nakonec souhlasil, ale za každý den prodlení si účtoval jedno procento penále, což dělalo denně zhruba 18 tisíc korun.

"Zboží jsme složili ke mně do kanceláře. Společník byl velmi nervózní a já jsem jen říkal, že to nějak dáme. Držím se pravidla, že olivy dávají nejlepší šťávu, až když je drtíte. Používám toto úsloví i na sebe," dodává Hausenblas. Vše nakonec prodal během 14 dnů.

Dnes působí firma Adler ve 13 zemích včetně Česka a loni dosáhla zisku 40 milionů korun a tržeb zhruba 370 milionů.

Rozdělit jeden velký problém na menší

Díky své intuici přestál Hausenblas ještě dva těžké momenty v historii firmy. Prvním byl vstup Česka do Evropské unie v květnu roku 2004. Firma musela ještě předtím nakoupit dva miliony triček za 56 milionů korun. Pak ale vstoupily v platnost dovozní limity na textil z Asie.

"Použil jsem metodu, že velké problémy se řeší tak, že je rozdělíte na několik menších, a ty pak řešíte samostatně. Číňanům jsem řekl, že máme peníze a sklad, ale nemáme trička. Bankéřům jsem řekl, že máme sklad a trička, ale nemáme peníze, a mamce, protože je stavařka, jsem řekl, že nemáme sklad, ale máme trička a peníze. Pak jsem se jen modlil, aby se všichni potkali teprve tehdy, až bude vše hotovo," poodkrývá podnikatel svou strategii.

Od 1. května 2004 tak měl Adler jako jedna z mála tuzemských firem v oboru sklad naplněný k prasknutí. Konkurence během pár měsíců výrazně ubylo, v červnu už firma Adler expandovala do zahraničí a na podzim ovládla český trh.

Další velká zkouška přišla po roce 2006, kdy se Hausenblas rozhodl opustit vedoucí funkci ve firmě a dva roky poté odjel studovat do Austrálie. V této době jeho dva bývalí přátelé podnik vytunelovali a celková škoda dosáhla desítek milionů korun.

Záchranou bylo rychle nastolené krizové řízení, díky němuž vyšla firma posílena, a Martin Hausenblas si navíc odnesl několik cenných ponaučení: "Zaprvé: nikdy neberte přátele do byznysu. Zadruhé: role generálního ředitele je klíčová. Pokud máte slabého generála, nemůžete se divit, že myši mají pré. A zatřetí: obklopte se schopnými lidmi, jimž můžete věřit, ale zároveň je neustále kontrolujte, jinak podnik havaruje," shrnuje Hausenblas.

V Austrálii našel nový smysl života

Díky cestě do Austrálie nalezl Hausenblas nový smysl života. "Zjistil jsem, že na světě není jen Adler. Byla velká úleva, že mě tam nikdo nezná. Už mě ani neuspokojovalo jen vydělávat peníze. Potřeboval jsem najít nový smysl v životě a tím se postupně stala podpora udržitelného rozvoje, kterou od té doby promítám do všech svých projektů," vysvětluje podnikatel.

"Dnes žijeme zcela neudržitelně a projídáme budoucnost našim dětem. Často si připadám jako na vrchní palubě Titaniku, kde se stále ještě tančí, ale do podpalubí už teče voda a lidé se topí."

Kromě založení fondu Renesance se Hausenblasovo udržitelné podnikání odráží i v jeho novém projektu Liftago, do něhož se už investovaly desítky milionů korun.

"Mobilní aplikace Liftago poskytuje lidem taxi na dosah ruky. Můžete zjistit, jak hodnotili taxikáře zákazníci před vámi, a navíc máte v ruce kontrolní taxametr. Pokud se zvýší počet taxikářů v Praze zapojených do projektu ze současných 500 na 2000, ušetříme na každé jízdě dva až tři kilometry zbytečné cesty k zákazníkovi prázdným vozem. Liftago brzy umožní objednat taxi nejen v Praze, ale všude na světě," popisuje Hausenblas projekt, který ho napadl před 10 lety.

A kam směřují jeho další kroky? Jeho srdeční záležitostí je Ústí nad Labem, kde se už věnuje místní komunitě, ať už vysíláním studentů do zahraničí,

tak do budoucna i vlastní politickou angažovaností.

"Ústí nad Labem je na hranici bankrotu. Ale já tam chci žít a mám to tam rád. Proto každý rok alespoň jednou vycestuju do nové země, sleduju, jak funguje místní komunita, a sbírám postřehy a nápady. Když jsem byl ve Walesu, ptal jsem se, jak se dělá prosperující město. A starostka odpověděla: To máte velmi jednoduché. Když máte město, kde se žije dobře, tak se tam lidé stěhují a město prosperuje. Když máte město, kde se žije špatně, tak se lidé stěhují pryč a město upadá. Chci tedy, aby se u nás žilo dobře," uzavírá mecenáš.

Související