Německý prezident Joachim Gauck podle informací týdeníku Der Spiegel odmítl pozvání na zimní olympijské hry v ruském Soči. Důvodem jeho bojkotu je porušování lidských práv ruskou vládou a tvrdé potírání opozice.
Nejviditelnější je nový tvrdý ruský zákon, kriminalizující "propagaci homosexuality mezi nezletilými". Joachim Gauck má za sebou boj za lidská práva v bývalé Německé demokratické republice a založení úřadu dokumentujícího zločiny bývalé komunistické tajné policie Stasi. Takže lze soudit, že nejde o zkratkovité rozhodnutí politika v reakci na jednotlivost, ale o promyšlený závěr vyplývající z dlouhodobého postoje. Navíc, prezident se v bojkotu olympiády v Soči neshoduje s postojem kancléřky Angely Merkelové, která naopak soudí, že když bude pozornost světové veřejnosti díky olympiádě upřena na Rusko, tak bojkot nemá smysl. Přičemž nepochybujme, že kancléřka s prezidentem o rozhodnutí diskutovala a věděla o něm.
Takových politiků, jako je Joachim Gauck, nejen v Česku, ale i v celé Evropě mnoho nemáme. Když před dvěma lety volal v Berlíně polský ministr zahraničí Radoslaw Sikorski po tom, aby se Německo aktivněji angažovalo ve vedení Evropy, měl tím spíš na mysli další evropskou integraci a osud eurozóny než obhajobu základních hodnot, jako je dodržování lidských práv. Ale i opakované zdůrazňování toho základního, co se zdá být samozřejmé, by mělo patřit k vlastnostem dobrého lídra.
Gauck, prezident nejsilnější země Evropské unie, svým rozhodnutím postavil řadu evropských politiků před dilema, které se nezdálo být tak horké. (Češi díky poznámce premiéra Rusnoka o účasti na pohřbu Nelsona Mandely vědí, že jejich politici mají dilemata poněkud jiná.)
Po Gauckově rozhodnutí a s blížícím se datem zahájení nejdražší zimní olympiády v historii se z účasti vrcholných politiků na ceremoniálech a banketech v Soči stává zajímavé téma. Podtržené je tím, co se odehrává na náměstích ukrajinských měst.
Nelze ho jen tak odbýt poukazem na velikost a důležitost ruského trhu pro evropský byznys. A není to "ruská" bajka o Vladimiru Vladimirovičovi. Je to o Evropanech, o nás samotných a našich hodnotách a naší budoucnosti.
