Když jsem se s ním potkal poprvé, bylo mu dvaasedmdesát let. Bylo to v době, kdy pro určité názorové rozdíly byl vyloučen z politbyra vietnamské komunistické strany, ale zůstával náměstkem premiéra a ministrem obrany. Do politbyra se mohl vrátit v roce 1986, po své rehabilitaci.

Ale v roce 1983, tedy v době našeho prvního setkání, se připravovaly oslavy třicátého výročí bitvy u Dien Bien Phu a Vo Nguyen Giap byl oslavován jako vítěz této bitvy, která rozhodla francouzsko-vietnamskou válku o nezávislost této bývalé francouzské kolonie. Předtím jsem několikrát Vietnam navštívil a byl jsem požádán, abych pro Vietnamce napsal knížku ve francouzštině o této bitvě. Vietnamci si přáli, aby knihu nepsal nikdo z účastněných stran, ale současně znal vietnamské prostředí. A protože jsem nebyl ani Vietnamec, Francouz, Číňan, Rus nebo Američan, byl jsem asi vhodným autorem. Už předtím jsem navštívil místo bojů, ono údolí v severním Vietnamu blízko laoských a čínských hranic, kde se Francouzi rozhodli svést rozhodující bitvu o své panství ve Vietnamu a Indočíně vůbec.

Před výročím Vietnamci pozvali francouzské důstojníky, kteří tam bojovali a tak jsem měl možnost společně s nimi a vietnamskými důstojníky projít místa jejich vzájemného boje. Bylo to pro mne velmi poučné. Byl jsem překvapen, s jakým respektem a bez náznaku zášti či nepřátelství spolu důstojníci obou táborů rozmlouvali, jak si vzájemně vysvětlovali taktiku, kterou používali při dobývání jednotlivých pevností, pojmenovaných křestními jmény bývalých milenek francouzského velitele generála de Castriese.

Zbývá vám ještě 70 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se