Je to bezpochyby výhodné pro cizince, generální ředitele dotyčných firem, ale obávám se, že se tím dále prohlubuje už beztak hluboký psychologický příkop, který dělí hlavní město od zbytku republiky. Proto jsem docela rád, že vedení národního podniku Budějovický Budvar sídlí v Českých Budějovicích.

 

V dobách velkého státního dluhu a rozpočtových schodků se ovšem často objevuje názor, že poslední fungující národní podnik by se měl transformovat na státní podnik, pak na akciovou společnost a posléze privatizovat. Brání tomu ochranná známka, jež je zapsaná na národní podnik, a každá změna může práva pivovaru ohrozit. Ale i kdyby stát tuto komplikaci nějak vyřešil či obešel, stejně to nemusí znamenat, že privatizace bude nutně přínosem.

 

Ekonomice prospívá, když je její struktura pestrá. Ani za socialismu nebylo zestátněno úplně vše, protože si úřady v několika případech spočítaly, že by znárodněním ničeho nedosáhly, zatímco hrozící ztráty byly fatální a naprosto zjevné. Desítky let tedy přežívali takzvaní "výjimkáři", a pokud později některé z těchto akciových společností zanikly, stalo se tak proto, že skončily jejich zahraniční matky.

 

Společnosti s trvalou výjimkou ze znárodnění byly mimochodem za socialismu hlavním smyslem existence Investiční banky, tak jako hlavním důvodem zachování Živnostenské banky byla její londýnská pobočka. Na Obchodní fakultě Vysoké školy ekonomické se o nich učilo, ale drtivá většina lidí o nich neměla ani tuchy.

 

Společenský řád nijak neohrozily, ten se zhroutil z úplně jiných příčin. Stejně tak ovšem platí, že právní forma jednoho z mnoha pivovarů nikterak neohrožuje tržní ekonomiku, a dokud v Českých Budějovicích zaměstnává lidi, vaří dobré pivo a vydělává, bylo by asi nejlepší si se změnami nezahrávat. Už proto, že prvním výsledkem transformace by mohlo být přenesení sídla do Prahy.

Související