EKONOM: Malá velká Česká republika. Recenze Baťovy knihy z roku 1938

Na nočním stolku vedle postele nemám zrovna pořádek. Budiž mi polehčující okolností, že nepořádek je způsoben čím dál větším množstvím knih, které mi doporučují moji sečtělí přátelé. Jednou z nich je i dílo Budujme stát pro 40 000 000 lidí od Jana Antonína Bati z roku 1938. Události na celospolečenské a politické úrovni z posledních měsíců mě nutí zamyslet se nad touto knihou a ocenit její nadčasové myšlenky.

Domnívám se, že důvodem dnešní společensko-politické frustrace je vyprázdnění podstaty existence státu, chybějí vize, cíle, všeobecná podpora tradic. Všude kolem jsme svědky neustálého snižování požadavků, nedodržování pravidel a hledání, proč něco nejde, a to napříč všemi oblastmi našeho života. Nevítězí tvrdá a poctivá práce, ale chytráctví. Je to problém celospolečenský, nicméně nejlépe viditelný na naší vrcholové politické reprezentaci – přežívá se, látají se díry, plánování je omezeno maximálně na čtyři volební roky a o službě státu u drtivé většiny politických reprezentantů nemůže být ani řeč.

J. A. Baťa napsal: "Státy se rozpadají, jakmile ztratily svůj cíl, svou myšlenku. Jakmile vedoucí a odpovědní lidé a jakmile všichni bezejmenní a poctiví pracovníci nevědí, proč pracují a k čemu mají směřovati, pozorujeme na celém národě zlenošení, zmalátnění, úpadek." V současné době splňujeme vše, co je v této citaci uvedeno – bohužel.

Baťa psal tyto řádky v roce 1938 proto, že pociťoval stejné tendence i v tehdejší společnosti Československé republiky. Nabízel vizi, která spočívala v definici úkolu: "Vybudovati silný a hospodářsky jednotný československý stát" s cílem: "Aby tento stát byl kulturně i hospodářsky jedním z nejzdravějších, nejsilnějších a nejbohatších států v Evropě." Celá jeho kniha je popisem toho, jak tohoto cíle dosáhnout. A i když je mnohé zastaralé, řada věcí je a bude platná vždy.

Při psaní tohoto článku jsem si také uvědomil, že stejně jako v roce 1938, tak i dnes jsme v situaci po dvacetileté existenci samostatného, suverénního státu, kdy jsme došli na rozcestí a nevíme, kam se ubírat dále. J. A. Baťa nabízel vizi, a ať s ní souhlasíme, nebo ne, pak je to v každém případě materiál k diskusi a oživení národního uvědomění. Události v roce 1938 bohužel znemožnily prezentovat praktický dopad této celospolečenské výzvy. Doufejme, že nás nečekají obdobné události, které leccos "vyřeší" za nás, a zaměřme se na oprášené Baťovy plány.

J. A. Baťa nazval tuto vizi vybudováním státu. Zdůrazňoval národní celistvost při její realizaci, a to bez výjimky: "Nejde tu však o žádný projekt, který by jedinec mohl uskutečnit nebo v němž by se měla uplatnit jeho osobní ctižádost. Je to plán, který si musí dobrovolně uložiti celý národ... Budovat stát je úkolem každého jednotlivce."

Zaslechl jsem i kvalitní argumenty v tom smyslu, že J. A. Baťa se na tuto vizi díval příliš jako manažer a ne jako člověk uvědomující si a respektující robustní model demokracie ve smyslu nalezení kompromisů. Následující citace tento argument zpochybňuje a zároveň apeluje na představitele politických stran, aby vládli ku prospěchu státu a ne pro krátkodobý osobní požitek. "Každá z politických stran, která hájí ty hospodářské a ideové základy, na nichž stojí republika, může s tímto projektem plně souhlasiti, poněvadž se tyto návrhy v ničem nerozcházejí s dnešním hospodářským řádem našeho státu."

Závěr knihy je vyvrcholením celé vize – myslím, že těchto několik řádek přetavených do formy celospolečenské výzvy by tento národ mohlo přivést na správnou cestu, a věřím, že stále jsou a (snad) navždy budou aktuální. Není to pouze láska k rodné zemi, nýbrž i zkušenost a přečetná srovnání, jež mne vedou k závěru, že Československo je od přírody jedním z nejbohatších a nejpříznivějších krajů na světě. Jeho obyvatelstvo patří k nejnadanějším a nejpracovitějším lidem světa.

Je pravda, máme své chyby. Hlavní spočívá v nedostatku iniciativy a ve strachu před ní. Obojí se projevuje strachem z podnikavosti a váhavostí. Jsou to následky staletého postavení, kdy iniciativa byla v jiných rukou.

Ale tyto chyby lze velmi rychle a velmi snadno odstranit. Ovšem – pouze jediným prostředkem: prací a odvahou k iniciativě. A právě tato kniha je podnětem k ní. Práce, kterou je nutno vykonat, nás poučí o mnohých chybách a nedostatcích. Těm bude třeba čelit, a lidé, kteří mají odvahu začít, se s nimi vypořádají.

Člen Bankovní rady Mojmír Hampl zdůrazňuje, že pro stát je důležité vykonávat svěřenou práci svědomitě – ať je jakákoli. Jsou zde již příklady nadaných podnikatelů, kteří se snaží poctivě a nezištně budovat stát. A nezapomeňme na ty, kteří svůj volný čas věnují vedení sportovních, kulturních či jiných kroužků, a to zdarma. Tito lidé realizují Baťovy vize, aniž by o této knize kdy slyšeli.

Přečtěte si nové číslo týdeníku Ekonom. Číst ho můžete i na iPadu a iPhonu nebo na zařízení se systémem Android.