Pocit bezradnosti

Dobrá rada je drahá, poznamenal jsem kdysi mimoděk a můj přítel Zdeněk Neubauer na to pohotově opáčil: "To vím taky. Kolik?" Toto je samozřejmě vtip, ale pocit bezradnosti u nás i ve značné části světa roste. Potíž je v tom, že k něčemu platná rada prostě není ani za peníze, ani zadarmo.

V létě, kdy začínají kvést a dozrávat v našem zeměpásu okurky a po nich pojmenovaná mediální sezona se ujímá vlády, je to pozorovatelné obzvlášť. Většina situací, a to jak jednotlivých lidí, tak i regionů, států i celých kontinentů, se dostala do chronické patové situace, z níž není příliš úniku. Nejen že křeče naší vnitrostátní politiky vedou do dalších a dalších stahů, ale i životy jednotlivých lidí, tak jak na ně vidím, se dostávají do krizí, byť plíživých - většině z nás se však daří stále ještě jaksi velmi dobře.