Generál Franco byl nepřítel, ale také se vyvíjel, říká režisér Carlos Saura

Režisér Carlos Saura natáčí filmy více než pět desetiletí a ještě déle fotí. Zatímco jeho filmová podobenství z šedesátých a sedmdesátých let kritizující Frankův režim zaznamenala v tehdejším Československu velký ohlas, výběr ze svých fotografií tu Saura vystavuje poprvé.

Na zadání vybrat pro pražskou výstavu, již sdílí s fotografem Leopoldem Pomésem, sérii portrétů slavných i neznámých lidí, reagoval po svém. Ve výběru tvůrce, který si celou svou kariéru pohrává s tezí, že "jsme, co jsme, ale také jsme něco jiného, než čím se jevíme", se tak vedle sebe ocitla zvětšenina koně, lidských úst nebo Luise Buňuela.

Výstava potrvá v pražském Institutu Cervantes do 22. června.

HN: Fotografování se věnujete od dětství, ale na pražské výstavě představujete jen relativně skromný výběr. Podle čeho jste ho volil?

V Madridu mi navrhli sestavit soubor asi čtyřiceti portrétů, které by byly součástí výstavy. Pro mě je ale portrét poměrně široký pojem. Nejsou to jen lidské tváře. Navíc jsem jen takový amatér a nadšenec, takže každá fotka je výsledkem mého přání. Proto tu uvidíte portrét koně, lidských úst i Luise Buňuela.

HN: Tvrdíte, že se necítíte být profesionálním fotografem. Co pro vás vlastně fotografování znamená a ovlivnilo nějak vaši práci režiséra?

U mě to byla vždy především fascinace obrazem jako takovým – tedy zachycením výseku skutečnosti. Díky fotografování jsem získal dobré znalosti technického rázu, takže jsem třeba líp rozuměl práci kameramana. Už jako dítě mě přitahovalo záhadné fluidum, které si každá fotografie vytváří a uchovává. Samozřejmě digitální fotografie přinesla revoluční změny, které jsou v mnoha ohledech spíše k dobru věci. Fascinace obrazem jako mentálním cvičením mě ale neopustila.