Ústavní soud v úterý rozhodl, že povinnost tzv. veřejné služby je v rozporu s ústavním pořádkem (a můžeme dodat, že také s mezinárodními závazky České republiky). Tomuto rozhodnutí je vhodné věnovat pozornost, protože např. sKarta, jak je nyní konstruovaná, jde stejným směrem.

Co bylo podstatou povinné veřejné služby? To, že osoba, která byla řádně sociálně pojištěna pro případ ztráty práce bez vlastní viny, mohla nárok na sociální plnění ztratit, pokud odmítla tzv. veřejnou službu, tedy neplacené práce různého druhu (nejenom pro veřejný sektor). A to přesto, že zákon jí nárok na výplatu garantoval. Obdobně i se zdravotním pojištěním, které za osoby v evidenci úřadu práce hradí stát.

Celá konstrukce byla jednoduchá - chceš to, na co máš ze zákona nárok a co sis formou pojistného "předplatil"? Vezmi si koště...

Jak je konstruovaná sKarta? Totožně. Chceš podporu, na kterou máš ze zákona nárok? Vezmi si sKartu, jinak na ní zapomeň. S sKartou je to ještě lepší, protože se stát ve smlouvě s Českou spořitelnou zavázal, že učiní kroky k tomu, aby přes ní v budoucnu byly vypláceny i starobní důchody.

Představte si tuhle situaci: chceš důchod? Vezmi si sKartu, jinak výplatu pozastavíme.

Oba vynálezy MPSV mají společné ještě jedno. Při jejich zavádění o nich bylo hovořeno jako o prostředcích, jak uplatnit aspoň nějaký vliv na zneužívače obou systémů. V prvém případě na osoby, které odmítají nabízenou práci, nebo jí na krátkou dobu přijmou a vracejí se zpět do evidence úřadů práce. V druhém na osoby, které sociální podporu zneužívají např. v hernách.

Podivným hnutím osudu se stalo, že v obou případech nakonec došlo k plošné aplikaci vůči všem.

Je čas se zeptat, zda tu jsou občané pro stát (v případě sKarty dokonce pro soukromý subjekt) nebo naopak. Těším se na situaci, až Česká spořitelna bude žádat splnění smlouvy i pro vyplácení starobních důchodů a zaměstnanci úřadů práce začnou obcházet důchodce a sKartu jim nutit pod hrozbou, že jim jinak bude výplata důchodů pozastavena.